Úvahy, zda měl tolik příležitosti dostat Poborský, nebo někdo jiný, nechť řeší hospodští diskutéři. Jeden jiný hráč by stejně nic nespasil.
Rovněž taktika vypadala logicky: využít výškové převahy Kollera. Hráče, jehož ostatní trenéři Brücknerovi závidí.
První ránu zasadila zranění. Rozpadl se útok. Šmicer vypadl před turnajem, Koller po poločase s Amerikou a nedoléčený Baroš stihl až část posledního zápasu.
Tu smrtelnou si ale dali hráči sami. Ujfalušiho vyloučení s Ghanou, proti Italům Polákův zkrat.
Obojí v době, kdy výsledek 0:1 šlo ještě zvrátit. Zvláště včera dýchalo z hráčů odhodlání to dokázat.
Mužstvo samo sobě podtrhlo židli. Ne zranění, šířící se jako mor.
Teď se začne uvažovat, co dál. Než hlavy vychladnou, bude křik po trenérově hlavě. Má odejít? Ne, Česko nikoho lepšího nemá. Zato musí objevit pár hráčů – mladších, disciplinovaných, žhavých po trofejích.