Lokvenc je přímá náhrada za Kollera. Srovnání se nevyhnou přes deset let, od doby, co se sešli ve Spartě.
"Přitom nás srovnávat nejde, každý jsme jiný," brání se Vratislav Lokvenc.
Přesto to teď uslyší pořád, nejlepšího českého útočníka by měl nahradit v dalším zápase na mistrovství světa.
V národním mužstvu je Lokvenc zpravidla Kollerovým náhradníkem. Oba jsou vysocí, mají podobný styl hry, který reprezentace využívá.
Na hřišti to vypadá následovně: když obránci nevědí, kam rozehrát, nakopnou míč dopředu na Kollera. On si už nějak poradí.
"S tím já počítám," pokyvuje Lokvenc. "V národním mužstvu máme podobné úkoly. Máme chodit až na zadního stopera."
Loni na jaře nastupovali v několika zápasech spolu, ale na podzim se oba zranili, společně se léčili a přibližně ve stejnou dobu začali i hrát.
V reprezentaci se při zápasech většinou vyměnili, Lokvenc střídal Kollera. Teď za něj musí zaskočit kvůli zranění.
"Ale nesrovnávejte nás," prosí Lokvenc. "Honza má víc svalů, je mohutnější a asi o třináct kilo těžší."
Ve váze a síle je mezi oběma velký rozdíl. Když působili v bundeslize, při standardních situacích ve vzájemných zápasech Lokvenc bránil Kollera a opačně.
"Bránit Honzu bych nepřál nikomu," vzpomínal Lokvenc.
"Člověk si musí pomoct faulem, strčit do něj rukama. Jak ho necháte, svou mohutnou postavou všechny odtlačí. Já jednou dal gól a on pak na mě pořád visel. No, co vám mám povídat. Když vám na záda skočí sto pět kilo, je to hrůza."
Neměl by tedy Lokvenc přibrat? "Říká mi to každý, ale já se bojím, co by to se mnou udělalo."
Hlavní rozdíl je však mezi oběma ve statistikách národního mužstva. Koller v devětašedesáti zápasech dal třiačtyřicet gólů a je nejlepším střelcem domácí reprezentační historie.
Lokvenc zasáhl do třiasedmdesáti zápasů a trefil se jen čtrnáctkrát. V utkáních odehrál mnohem méně minut než Koller.
