„Bojím se, že pro nás mistrovství světa přišlo příliš pozdě,“ prohlásil před šampionátem záložník Pavel Nedvěd.
Karel Brückner mu z pozice trenéra oponoval: „Vrchol mužstva by měl přijít právě na mistrovství světa.“
Blíž pravdě byl Nedvěd. Bohužel. Především srovnání s rychlými „gepardy“ z Ghany bylo až příliš bolestivé. Vidět, jak se veterán Poborský marně pachtí za africkými rychlíky... To není ani tak kritika Poborského, spíš konstatování, že někteří klíčoví hráči byli už za zenitem.
Přitom lepší k dispozici nejsou. Proto byli Poborský i Nedvěd na turnaji stále nenahraditelní. Už ale nemohli dát týmu to, co ještě před dvěma lety.
Nyní se s největší pravděpodobností loučí. I oni a zejména fanoušci si přáli, aby jejich sbohem vypadalo jinak.
Druhé místo je iluzí
Frustrace z brzkého konce na šampionátu by však rozhodně neměla vést ke generálním odsudkům. Slova o ztracené generaci na Nedvědovu partu nesedí.
Právě ona vybojovala českému fotbalu vysoký kredit.
Srovnejte, v jaké pozici jel národní tým na mistrovství Evropy před deseti lety. Byl to soubor bezejmenných outsiderů. Dnes si fotbalové Česko nikdo nedovolí podcenit, což platí navzdory včerejšímu vyřazení.
Tým se dokonce dostal na výsadní druhé místo žebříčku FIFA, hned za gigantem z Brazílie. Po pravdě: vypadá to hezky, ale málo to vypovídá o aktuální síle mužstva.
Pyšná pozice vedla k iluzi, které bylo velmi příjemné podlehnout.
„Vaši fanoušci mají právo si myslet, že se mužstvo může stát mistrem světa,“ prohlásil i renomovaný trenér Jozef Vengloš.
Realita tak žhavá není, přesto bylo v silách Brücknerova výběru postoupit ze skupiny. A narazit pak v osmifinále na Brazílii? Byla by to krásná tečka za jedním z nejlepších týmů v reprezentační historii.
Přijdou horší časy?
Co bude s fotbalovým týmem dál?
Pokud dodrží, co naznačovali před mistrovstvím, Nedvěd s Poborským už v národním mužstvu skutečně nebudou.
Pokračovat mohou další třicátníci - Galásek, Koller či Šmicer - kteří sami o konci nemluví. „Fotbal mě baví, a dokud mě trenér bude potřebovat, odmítat nebudu,“ prohlásil Šmicer, kterého šampionát kvůli zranění minul.
Na první pohled to tedy nevypadá tak zle: ze základní jedenáctky mizí dva muži. Hůř už zní konstatování, že se rozpadá polovina tradiční zálohy, tedy motoru mužstva. A ještě mizernější je, že za ně není rovnocenná náhrada.
Už počátkem září se přitom rozběhne kvalifikace o mistrovství Evropy 2008. Možná je čas připravit se na horší časy.
Anebo ne? Nadějné je, že spolu pohromadě zůstane defenzivní řada, která je vůči zásahům nejvíc citlivá. V brance bude dál stát Petr Čech a před ním stejná obranná čtyřka jako nyní. Přitom stabilní defenziva je základním předpokladem úspěchu.
Na ní může stavět trenér Brückner. Je takřka jisté, že na lavičce mužstva zůstane on.
Mistrovství světa sice ukázalo, že Brückner není zázračný guru, který svými tahy přelstí každého soupeře, přesto by měl pokračovat. Už z prostého důvodu, že za něj není v současnosti adekvátní náhrada. Není jí zatím ani Ivan Hašek, byť je Brücknerovu místu nejspíš ze všech kandidátů nejblíž.
Pokud by Češi čekali na další světový šampionát tak dlouho jako nyní, týkal by se jich až turnaj v roce 2022.
K takovému pesimismu ale důvod není.
|
