Je to šok, vždyť před turnajem se nejvíc věřilo jihoamerickým obrům Argentině a Brazílii. Obě mužstva však skončila v slzách už ve čtvrtfinále.
Pelé: To nebyla Brazílie
V Brazílii se téměř zastavil život. Země, která obhajovala titul a uznává jen vítěze, nechápe, jak se to mohlo přihodit. Brazílie – Francie 0:1.
"Jen těžko můžu popsat naše zklamání. Obrovské zklamání," hlesl záložník Ronaldinho, nejlepší fotbalista roku 2005.
V Německu zůstal jen stínem výjimečného hráče. Když tři minuty před koncem čtvrtfinále těsně minul branku z přímého kopu, kysele se zakřenil. Pryč byl úsměv, s nímž dosud bavil sebe i svět.
Historicky nejlepší střelec světových turnajů Ronaldo v předklonu koukal do země, záložník Zé Roberto padl na záda a plakal. Fanoušci v Rio de Janeiru přestali tančit.
Místo šestého titulu mistrů světa pocestují Brazilci domů poníženi. "Nepoznával jsem je. To nebyla Brazílie. Tohle mužstvo si nezasloužilo postoupit," řekl legendární Pelé.
Opatrní a bezradní byli Brazilci v sobotu večer. Ve Frankfurtu si dali schůzku s osudem. Jedenáct zápasů za sebou na mistrovství světa vyhráli, čímž vytvořili rekord, jenže pak narazili na Francii. Jako ve finále 1998.
V hlavní roli Zinédine Zidane, stejně jako tehdy, kdy v utkání o zlato vstřelil dva góly.
Mág Zidane se probudil
Francouzský kapitán předvedl mimořádný zápas, bezkonkurenčně nejlepší na turnaji. "Přivedl nás do ráje," jásaly francouzské deníky.
Přitom poslední měsíce byl Zidane kritizovaný, že je unavený a bez jiskry. I kvůli tomu měla Francie problémy postoupit ze skupiny. V sobotu však "ZZ" explodoval.
Nejen slavný Pelé před ním smekl: "Mezi Francií a Brazílií byl jeden velký rozdíl – Zidane."
Syn alžírských přistěhovalců velel každé francouzské akci, neustále byl u míče, přihrál Henrymu na jediný gól. Hlavně díky němu v každém koutě Francie zněla Marseillaisa a na pařížské třídě Champs-Elysées slavilo půl milionu Francouzů.
"Vůbec mi nedochází, co jsme dokázali," prohlásil těsně po zápase kouč Raymond Domenech. Měl u toho nevěřícný výraz a drbal se rozpačitě v rozcuchaných šedinách.
Francie, nejstarší mužstvo na turnaji, vykouzlila největší senzaci a díky tomu ožily vzpomínky na sladký rok 1998. Tehdy reprezentace poprvé a naposledy dobyla fotbalový svět. "Teď se o to pokusíme znovu. Přeju si, aby to neskončilo," hledal slova Zidane, který během jara ohlásil, že po turnaji ukončí kariéru.
O finále se Francie utká s Portugalskem. Takový souboj mezi elitní čtveřicí předvídal před turnajem málokdo. I proto jsou v semifinále poprvé od roku 1982 výhradně evropské týmy.
Portugalci kráčejí nenápadně za historickým úspěchem. V semifinále byli zatím jedinkrát za éry fenomenálního Eusébia v roce 1966, teď mají šanci na finále. Na šampionátu sice nepředvádějí oslnivou hru, ale jsou ukáznění, nedostávají góly a těsně vítězí. V sobotním podvečeru porazili na penalty Anglii.
Byl to zápas nevhodný pro kardiaky. Anglie hrála hodinu v deseti bez vyloučeného útočníka Rooneyho, statečně se rvala, měla víc šancí. Ale penalty ji znovu zradily, popáté v posledních 16 letech. Tři ze čtyř pokusů chytil brankář Ricardo.
"Hrozně to bolí. Byl jsem si tak jistý, že tihle hráči to dokážou a dovedou nás do finále," hořekoval trenér Sven-Göran Eriksson, který v Anglii končí. Záložník Beckham se slzami v očích odevzdal kapitánskou pásku, ale rád by pokračoval.
Žhavý favorit? Německo
Zatímco Angličané hledají viníka dalšího neúspěchu, v Portugalsku vypukl karneval radosti. Trenér Scolari naposledy přivedl k triumfu krajany z Brazílie, teď září znovu. Jeho tým prohrál naposledy 9. února 2005, takovou sérii nemá nikdo ze semifinalistů.
V roli žhavého favorita však stojí domácí Německo. Po čtvrtfinálové výhře nad Argentinou a vyřazení Brazílie už v turnaji nezůstal nikdo, kdo by měl pořadatelské zemi konkurovat. Aspoň to si myslí fanoušci, kteří propadli fotbalové mánii.
Z Itálie však letí výhrůžný vzkaz: "Německo, my tě porazíme!" První semifinále se hraje už zítra.
