Amler mezi osmi asistenty vybranými pro čtyři čtvrtfinálové zápasy není. Je tedy nasnadě, že se na scéně objeví až v závěrečné fázi mistrovství, jíž jsou dvě semifinále, zápas o třetí místo a finále. "Moc děkuju, ale už takhle jsem na výsost spokojený," reaguje na slova, že mu přejeme, aby měl volno i při semifinálových duelech.
Mezi absolutní rozhodcovskou špičku ho na XVII. mistrovství světa dovedly znamenité výkony ve čtyřech dosavadních utkáních. Při pozápasových rozborech měl vesměs výborné hodnocení. "Myslím, že se mi docela daří," poznamenává. "V komisi rozhodčích mají příznivou odezvu jak moje výkony na čáře, tak spolupráce s hlavními rozhodčími. A když vás po ramenou uznale poplácávají samotní kolegové, tak vám to nejspíš opravdu jde."
Když má říci, který ze čtyř zápasů mu dal nejvíc zabrat, bez přemýšlení ze sebe vysype, že to byl vítězný duel Japonska nad Ruskem. "Posoudit všechny ofsajdové situace na japonské straně, to je v některých momentech až nadlidský úkol. Japonci jsou totiž strašně rychlí, v obraně hrají úplně jiným stylem, než jsme zvyklí z Evropy, neustále jsou v pohybu a přitom bleskově mění posty. Tohle uhlídat v souvislosti s postavením mimo je fakt hrozně nepříjemné."
Jedinou chybu udělal jen při svém posledním vystoupení, v osmifinále Dánsko - Anglie, které angličtí fotbalisté vyhráli 3:0. "Samozřejmě, že o tom vím. Odmával jsem Dánům ofsajd, který nebyl. Věřte, že mi to došlo v tom samém zlomku vteřiny, co jsem dal praporek nad hlavu. A stalo se to proto, že za stavu tři nula jsem už nebyl tak soustředěný."
Ale na zvučném renomé znamenitého asistenta zapracoval v tomto zápase už dlouho před tímhle přehmatem. "Druhý den při rozboru zápasu mě čekal vynikající posudek. K dobru mi pánové z komise rozhodčích FIFA například připsali, že jsem při prvním gólu okamžitě signalizoval, že míč už byl za brankovou čárou. Ocenili také, že jsem hlavního dvakrát upozornil na fauly, správně jsem také posoudil moment, kdy Angličané reklamovali ruku, jenže dánský hráč ji měl u těla. Prostě, vyšel jsem z toho moc dobře."
A co ten moment s nesprávně signalizovaným ofsajdem? "Pochopitelně mě na to upozornili. S tím, že tohle se prostě stává. Já se na nic nevymlouval a přiznal, že už jsem přece jen slevil z pozornosti. Jsem přesvědčený, že za nerozhodného stavu bych si to uhlídal. Ale na druhou stranu je zase možné, že bych pak chybu udělal jinde."
Poté se Amler k posuzování ofsajdových situací ještě vrátil. "Clověk v těch rozhodujících okamžicích musí spoléhat na zkušenost. Měl by se správně trefit do momentu, kdy situace v reálu jako ofsajd skutečně vypadá, jenže televize vás pak usvědčí z omylu. A tohle trefování ve chvíli, kdy to pouhým okem nerozlišíte, je u ofsajdů ze všeho nejdůležitější, ale přitom i nejsložitější."
Přestože mezi zápasy je poměrně dost volných dnů, moc času nezbyt rozhodčí nemají. Den po zápase minimálně devadesátiminutové hodnocení před komisí rozhodčích, o něco déle trvají každodenní tréninky, k tomu cesty k utkáním a zpátky, dále povinný organizovaný program, například výlety na různá místa Tokia, do japonského Disney Landu a podobně.
Hodnocení výkonů rozhodčích probíhá v jednom z konferenčních sálů hotelu, v němž jsou rozhodčí ubytováni. "Vůbec prvním hodnocením jsou slova delegáta po zápase, ale ten druhý den vás prostě svléknou do naha," líčí Amler. "V místnosti je plátno přes celou stěnu, z videa na ní pouštějí všechny důležité a sporné okamžiky, prostě ty největší špeky. A před všemi ostatními rozhodčími se jde do vás. Do mě se naštěstí ještě nešlo."
Cestování po Japonsku si užil dost. Do Ósaky letěl, do Niigaty se cestovalo vlakem, do Jokohamy a Ibaraki pohodlným osmimístným autem. "Čtveřice rozhodčích samozřejmě vždycky cestuje společně, kromě Jokohamy, která od Čiby není zas tak daleko, jsme všude museli být den před zápasem, abychom se na zápas mohli v klidu připravit," popisuje. "A zpátky se vracíme také podle vzdálenosti, nebo podle času a možnosti spojení. Takže z nejvíc vzdálené Ósaky jsme letěli hned po zápase, protože tam se hrálo odpoledne."
Jedinému českému reprezentantovi tak na mistrovství světa chybí k úplné spokojenosti jediné - pořádný výšlap na kole. "Strašně rád bych si vyjel na nějaký delší výlet, jenže na to čas není. A zajet někam dvacet kilomtrů a zpátky, to by mě nebavilo," stěžuje si. "Tak volný čas většinou trávím na pokoji u počítače, na adrese fotbal.idnes.cz odpovídám na dotazy čtenářů, pro jiný internetový server píšu japonský deník."
Jako špičkový vědec v oboru fyziologie Amler i daleko v Asii pracuje. Ve Fyziologickém ústavu Akademie věd České republiky si kvůli šampionátu musel vzít půldruhého měsíce neplacené dovolené. "Počítač je opravdu obrovský vynález," pochvaluje si. "Tak se přes něj snažím na tu dálku něco udělat, abych toho po návratu do práce neměl nad hlavu. Zkrátka do půlnoci, ale leckdy i o pár hodin víc mám každý den co dělat."
 Evžen Amler, jediný zástupce českých rozhodčích na světovém šampionátu |
