"Jestli mě v zápase něco překvapilo, tak způsob, jakým se japonská obrana vypořádávala s vysokými centrovanými míči. Nestačil jsem se divit, jak zdatně si tihle nevysocí hráči počínali ve vzdušných soubojích, v nichž se ukázali jako opravdu výborní hlavičkáři. Udělali ve vzduchu vlastně jedinou chybu, který je ale stála gól při Wilmotsových nůžkách.
Na hřišti se skoro hodinu nic nedělo, moc kvalitní fotbal to nebyl. Japoncům scházela mezihra, většinou jen míče nakopávali dopředu a z toho Belgii žádné nebezpečí nehrozilo. Na Belgičanech sice bylo znát, že chtějí zápas rozhodnout, na rozdíl od domácích útočili i ve čtyřech, jenže jim chyběly nejen brankové šance, ale vůbec se nedostávali k zakončení.
Až Wilmotsův gól posunul zápas do úplně jiné kategorie. Najednou se hrálo v nevídaném tempu nahoru dolů a fanoušci z té podívané museli být unešeni. A nebýt hrubých chyb belgické obrany, jistě by Japonci ten bod neuhráli. Řekl bych, že za svůj mnohem fotbalovější projev by si Belgičané vítězství zasloužili, tím spíš, že to Japoncům usnadnili vlastními chybami.
Přitom Belgie není žádný zázrak, je to mužstvo dříčů, takových fotbalových dělníků. V mužstvu jsou jen dvě výraznější osobnosti Wilmots s Verheyenem, nevypadá to, že zrovna tihle fotbalisti udělají na mistrovství díru do světa.
Tím vím člověka mrzí, když si uvědomí, že místo Belgičanů jsme mohli na šampionátu hrát my. V našem mužstvu je totiž mnohem víc fotbalové invence, máme v něm víc osobností, určitě bychom Japonce porazili. Na to mi ale může kdekdo celkem správně namítnout, že pak jsme tedy měli přes Belgii z baráže postoupit my."
