"Z hlediska atraktivity to bylo něco nepřekonatelného. Fotbalovost z obou mužstev jen čišela, míč nedělal nikomu potíže, běžela jedna krásná akce za druhou. Z pozice dnešního trenéra jsem si samozřejmě všiml, že se vlastně hrálo bez obran, ale jako fanoušek jsem byl s tak ortodoxním útočným stylem na výsost spokojen.
Proč se hrálo jen na útok, to má dva důvody. Prvním je, že defenzivní pojetí a složité taktizování nemají jihoameričtí fotbalisti v krvi. Jsou od přírody hraví a naturel jim velí na hřišti si pohrát směrem dopředu. Druhým důvodem je, že Brazilcům už vlastně o moc nešlo, navíc dali dva rychlé góly. A kostarické mužstvo zkrátka útočit muselo, protože jen góly ho mohly dovést k postupu.
Takže Brazilci tenhle zápas využili k tomu, aby pobavili jak sebe, tak diváky. A myslím, že obojí se jim povedlo. Kostaričané mohou být částečně také spokojeni, protože dát Brazílii dva góly a mít proti ní spoustu dalších šancí se většinou nestává. Postup jim sice utekl, ale víc už asi udělat nemohli, protože Turci je na dálku přestříleli v zápase s Čínou.
Na začátku druhé půle mi připadalo, že Brazilcům se nějak nechce běhat, čehož Kostarika využila ke snížení na rozdíl jediné branky. Jenže brazilské mužstvo i s mnoha náhradníky dokázalo zareagovat, dva góly přidalo a bylo rozhodnuto.
Mnoho další brankových šancí na obou stranách vyplývalo právě z toho útočného pojetí. Defenziva ani na jedné straně neexistovala, takže útočníci se mohli vyřádit. Kdy se třeba Brazilcům poštěstí, aby měli v útočné fázi tolik prostoru a času. A to samé platí na druhé straně, kde se Kostaričani dostávali před brazilskou branku tak nevídaně snadno.
Jak už jsem říkal, tenhle zápas prostě vybočil z charakteru mistrovství světa. Hlavně ke spokojenosti fanoušků. Škoda, že s podobnou lahůdkou se už počítat nedá."
