Některé zvyky, které Korejci tehdy provozovali, jsou přinejmenším pozoruhodné a divím se, že ještě nikoho nenapadlo zavést je i u nás. Nebo jsem o nich ještě neslyšel.
A navíc několik lidí mi naprosto vážně potvrdilo, že prý se s nimi v některých korejských vesnicích můžeme setkat dodnes.
Korejská svatba je velká událost a bere se vážně. Rozhodně není žádný svatebčan v náladě už před obřadem. Když se na takové typické svatbě odebrali novomanželé do svého domečku, aby spolu strávili svatební noc, obklopili domek vesničané a všemi otvory, které našli, sledovali, co se děje uvnitř.
Říká se, že na „první noc v přímém přenosu“ se dívaly hlavně ženy a některé prý i dobrou radou nevěstě pomohly. Mužům byla účast na peep show zakázána, ale prý se některému také občas podařilo situaci „omrknout“.
Novomanželská dvojice byla odsouzena pouze k pasivní roli, tedy svým způsobem. Nemohla nic namítat, protože takový byl tehdejší zvyk. Jediné, co jim zbývalo, bylo zhasnout svíčku.
Právě takový domeček ve vesnici najdete. Nevím, jak jinde, ale v naší výpravě vzbudil velký zájem. Průvodkyně z toho byla bezradná a pokoušela se všechno vysvětlit. „Tenkrát byla naše společnost mnohem konzervativnější než dnes. A podobná podívaná byla pro mnohé vesničany
často nejsilnějším zážitkem v životě,“ řekla jakoby na omluvu. Ale pak přece jen našla smysl pro humor a dodala: „A když se zhasla svíčka, tak druhým nejsilnějším.“
Autor je redaktorem Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu, jeho relace z MS můžete slyšet v 8.20 a 14.50
