V Německu se během šampionátu prodalo víc než 100 000 replik reprezentačních dresů, finále sledovalo doma 28,1 milionu diváků, podle odhadů dalších deset milionů přihlíželo na velkoplošných obrazovkách, v hospodách, kavárnách či fotbalových klubech.
Mistrovství světa vrátilo německé reprezentaci sebevědomí, fotbal se vrátil do ulic a mládež se začala přihlašovat do klubů. Němci nakonec ocenili i Kahnovu chybu. Ukázalo se totiž, že za porážku může člověk, a to je sympatické. Němci přestali být obávanými teutonskými stroji, které všechny soupeře odklízejí z cesty. Stali se lidmi, kteří v klíčových situacích chybují. To je sympatické i jednomu z nejpřísnějších kritiků, Franzi Beckenbauerovi.
A finále koneckonců nesrazilo ani Kahnovu reklamní cenu, druhé místo mu paradoxně prodloužilo kariéru. Kdyby se Němci stali šampiony, zřejmě by odešel do reprezentačního důchodu podobně jako další třicátníci Bierhoff, Bode a Linke.
Skromný trenér Rudi Völler vrátil fanouškům radost z národního týmu, a to po dvou letech, kdy se mužstvo ocitlo v nejhlubší krizi v dějinách. Je tedy přirozené, že zůstane až do klíčového roku 2006. Má čtyři roky na to, aby do týmu zabudoval další nadějné fotbalisty, podobné Metzelderovi, Klosemu a Kehlovi, kteří se ukázali už v Asii.