"Dívat se na fotbal Američanů bylo pro odborníky i fanoušky opravdu nádherným zážitkem. Vždyť oni vlastně Němce předčili takřke ve všech směrech. Jejich hra byla modernější, rychlejší, mnohem dynamičtější. Působili prostě dojmem mnohem zkušenějšího mužstva a jen málokdo by řekl, že ve skutečnosti je tomu naopak.
Také jsem žasnul, že Američané předčili soupeře i po kondiční stránce. Vezměte si třeba takového Ballacka, který je pro Němce úplnou modlou, nebo čerstvého Bierhoffa. A když přišel sprintérský souboj, zůstávali tihle renomovaní hráči až.
Že to nakonec dopadlo tak, jak to dopadlo, za to němečtí fotbalisté vděčí z více než padesáti procent brankáři Kahnovi. Klidně by pro něj mohli uspořádat sbírku, protože bez takového gólmana by se tak daleko nedostali.
V minulosti jsme byli zvyklí na to, že v německé reprezentaci se to skvělými individualitami hemží. Ale kam se poděli všichni ti Beckenbauerové, Breitnerové, Matthäusové a další? V současné je jedinou opravdovou osobností mužstva jenom Kahn.
Jinak zápas jen potvrdil, že co se vlastně dalo čekat. Obě mužstva hrály pátý zápas a obě pokračovala v duchu těch minulých. Američané z těch pěti pokusů zklamali jen v utkání s Polskem, kdy si mysleli, že se jim už nemůže nic stát. Ale Němci se tentokrát trápili podobně jako s Irskem, Paraguayí. I teď prošli do semifinále s pořádně odřenými zády.
A už dopředu německé fotbalisty lituju, kdyby měli v semifinále narazit na Koreu. Ať se modlí, aby na ně vyšlo Španělsko. Neříkám, že zrovna Korejci by Völlerovo mužstvo měli přehrát fotbalově, ale oni by je jednoduše ulítali."
