Slávistický obránce o místě v reprezentaci nepochyboval. "Vypadá to tak na osmdesát procent," říkal ještě před oznámením nominace. Místo nejistoty se ptal blízkých, zda se do Japonska a Koreje nechtějí podívat. Každý nominovaný si s sebou může vzít dvoučlenný doprovod. "Rodiče i přítelkyně pojedou raději do Chorvatska k moři, ale šampionát budou i odtud sledovat."
Začátkem května pak pozvánka do reprezentace skutečně přišla.
Ještě v zimě Sankovič optimista nebyl. Kvůli zraněné achillovce vůbec nemohl trénovat. Vzdal i soustředění se Slavií v Portugalsku, potřeboval se doléčit. "Chceš jet na mistrovství světa?" zeptal se ho tenkrát klubový trenér Miroslav Beránek.
"Ano, ale teď trénovat nemůžu," odpověděl Sankovič smutně.
Na jaře si pak Beránek pochvaloval, jak už uzdravený Sankovič přistupoval k tréninkům i zápasům: "Bylo na něm vidět, jak ho mistrovství světa motivovalo."
Při čekání na výzvu od Srečka Katance, slovinského kouče, uslyšel Sankovič občas v klubu jízlivé poznámky od těch, kteří do Asie nejedou. Třeba záložník Tomáš Kuchař se ho jednou s hraným despektem ptal: Kdo je to, prosím tě, ten Katanec?
"To jsou jen takové řeči," mává Sankovič rukou.
Katanec je člověk, jenž v Sankovičovi našel zalíbení. Nepočítá s ním sice ve tříčlenné obraně do sestavy, ale pokud z ní někdo vypadne, je slávista prvním náhradníkem.
Vloni v listopadu si takhle Sankovič zahrál 40 minut ve vítězné baráži o šampionát proti Rumunsku. Doufá, že jej něco podobného potká i ve finálovém turnaji. V základní skupině B tam postupně narazí na favorizované Španělsko, pak na Jihoafrickou republiku a Paraguay.
"Jsem ještě mladý, ale pokud budu hrát, může to být klidně vrchol mé kariéry. Záleží i na tom, jak daleko se Slovinsko dostane."
Osmnáctého června bude Sankovičovi třiadvacet. V ten den budou na šampionátu probíhat zápasy osmifinále...
