"Jak Belgičani dali rychlou branku, tak až do přestávky nebylo na co koukat. Fotbal to byl pomalý, bez nápadů, belgické mužstvo se nikam nehnalo a Rusové to prostě nedokázali. Proto tvrdím, že jak vítězství, tak postup si ani jeden ze soupeřů nezasloužil.
Částečné zlepšení přišlo ve druhém poločase. Ale že by se začal hrát pořádný fotbal, to ani náhodou, to jen Rusové začali víc běhat. Sice jim to vyneslo vyrovnání, ale potom doplatili na katastrofání obranu. Pomalejší zadáky jsem snad ještě neviděl, navíc když ještě zaspí při standardní situaci, tak co potom můžou chtít.
Když tenhle zápas srovnám s jinými, tak rychlostí, důrazem i technickou vyspělostí se s nimi vlastně ani srovnávat nedá. Jen stěží hledám něco, co bych na utkání vyzdvihl. A když trochu nadsadím, tak co předvedli Rusové i Belgičani nemá s moderním fotbalem nic společného.
Rusové mi připadali naprosto bezradní, jak by ani nevěděli, co chtějí hrát, navíc ta hrozná obrana. Světlým zjevem v jejich sestavě byl už potřetí osmnáctiletý Syčev, jenže bůhví, proč už konečně nehrál od začátku. Trenér Romancev v tom asi taky pěkně lítá. Má toho moc - předseda moskevského Spartaku, kde je současně i trenérem, k tomu ještě vedeč národní mužstvo. Na lavičce působí dojmem, že si ani on neví rady. Zkrátka, kolem Rusů je to všechno nějaké divné. Ten návrat domů jim vůbec nazávidím.
A co šampionátu přinesla Belgie? Taky nic moc, snad jen úpornost. A abych nezapomněl, taky zkušeného a rutinovaného Wilmotse, svého nejlepšího fotbalistu, který jediný z mužstva snese přísnější měřítka."
