„Až zjistím, že na tréninku nestíhám, sám přijdu a řeknu: Kluci, byla čest tu s vámi být, díky za všechno, končím,“ netají se. „Rozloučím se, možná dostanu dres na památku a třeba vyrazím s ženou a dětmi na velký turnaj fandit, jako kdysi.“
To je ale zatím daleko. Teď Coufal zabalil do kufru plyšovou surikatu jako talisman pro štěstí od syna Nicolase a dcerky Natálky a vydal se za americkým snem. V roli muže, na kterého se bude spoléhat. Sezona v Hoffenheimu mu sedla, prestižní server The Athletic ho dokonce zařadil do bundesligové sestavy roku.
Cítíte životní formu?
Jsem v tomhle opatrný. Užívám si to, ale nic nepřeceňuju. Měl jsem skvělou sezonu, příští třeba může být o pár procent horší a hned uslyším, že jsem nenavázal na to, co se mi povedlo o rok dřív. Je příjemné poslouchat chválu, ale čím jste výš, tím víc lidí vás chce skopnout dolů.
Že děkovačka neproběhne, to bylo týmové rozhodnutí, já s Tomášem Součkem jsme to pak trochu slízli za všechny.
