Věčný soupeř Messi vyhrál šampionát minule v Kataru a teď útočí znovu.
Jeho argentinský krajan, rebel Maradona, se dočkal v roce 1986 díky kouzelným kličkám i Boží ruce.
Brazilský jmenovec Ronaldo slavil dvakrát, fotbalový král Pelé dokonce třikrát.
Z těch, o kterých se mluví jako o nejlepších hráčích historie, už zbývá asi jen nizozemský génius Cruyff, na kterého ve čtyřiasedmdesátém zbylo jen stříbro.
Ronaldo nemá ani to. Sice posbíral moře klubových a individuálních trofejí včetně pěti Zlatých míčů, ale na největší scéně zůstane navždy bez medaile. A svět se logicky ptá proč.
Ten, co poslal Ronalda domů. Žolík Merino opět úřadoval, přitom MS málem nestihl |
Poslední pokus nevyšel a otázka je, jestli vůbec vyjít mohl.
Snad jedině, kdyby si Portugalci všechno nastavili trochu jinak.
Kdyby Ronaldo uznal, že v jednačtyřiceti už mu role frontmana nesedí, a kývl na to, že bude mentorem, talismanem, mužem pro speciální příležitosti. Kdyby zvládl upozadit vlastní chtíč a ego. Jenže to dělá nerad. I po vyřazení si hned neodpustil poznamenat: „Získal jsem s Portugalskem tři trofeje. Před Cristianem nevyhrálo Portugalsko nikdy nic.“
V tom se samozřejmě neplete. I když jeho zemi dřív táhly jiné hvězdy v čele s famózním Eusébiem, skoro sto let se načekala, než s kapitánem Ronaldem v roce 2016 slavně ovládla Euro ve Francii a pak dvakrát Ligu národů.
Jenže právě sebevědomí hraničící s arogancí, které Ronalda celou kariéru pohánělo, ho možná v jejím závěru připravilo o největší sen.
Dřív mohl občas žehrat na to, že kolem sebe nemá vyloženě top spoluhráče, ale ty teď k ruce měl. Jen si nedokázal přiznat, že jim sám musí uvolnit trochu prostoru, protože jeho superschopnosti mizí. Pořád z nich něco zůstalo, i v Americe zvládl tři góly, ale logicky se muselo ukázat, že už to není jako dřív.
Zápas proti lepšímu než průměrnému soupeři nezlomí sám.
Není tak často u balonu, při čtvrtfinálovém konci se Španělskem se s ním pomazlil jen devatenáctkrát.
Když tým v závěru potřebuje tlačit, jeho efekt mizí: při rozlučce s mistrovstvím se od osmdesáté minuty nepotkal s míčem ani jednou.
A kličky, kterými zamlada uchvacoval? V Americe podle statistik neudělal ani jednu, to i kapverdský brankářský hrdina Vozinha si troufl soupeře obejít víckrát.
Ale zkuste Ronalda vystřídat! Portugalský kouč Martínez to v prvním kole play-off proti Chorvatsku udělal po sedmdesáti minutách a kapitánovi se ze hřiště vůbec nechtělo.
Trenéři to s ním v reprezentaci vždycky měli těžké, třeba na minulém šampionátu v Kataru se urazil, když ho předchozí kouč Santos po matných výkonech ve skupině v osmifinále odvážně posadil na lavičku. Jeho náhradník Ramos tehdy sestřelil Švýcary hattrickem, což mohlo – a asi i mělo – Portugalce upozornit. Hele, ono to bez Cristiana taky jde!
Ronaldo se v slzách loučil s mistrovstvím. Odcházím s čistým svědomím, řekl |
Jenže jeho aura byla příliš silná. A ignorovat ji, to je těžká věc: i když třeba Ronalda nemusíte, jistě uznáte, že ve fotbale toho dokázal neskutečně moc, a to i dávno po třicítce, kdy soupeři odpadávali a končili kariéry. Léta vytvářel dojem, že nestárne a že góly bude střílet věčně. V Portugalsku na něj fanoušci logicky nedají dopustit a i teď možná spousta z nich doufá, že ještě v reprezentaci bude pokračovat.
Aspoň na podzim v Lize národů!
Nebo rovnou do příštího Eura?
Třeba by vážně mohl vydržet do třiačtyřiceti. Profíků, jako je on, moc nenajdete. To, jak se už od mládí zodpovědně staral o tělo a cíleně si prodlužoval kariéru, zaslouží nejhlubší obdiv. I když mu ve vitríně přiskakovaly trofeje, nikdy se ani na vteřinu nespokojil s tím, co má. Pořád hledal způsoby, jak být lepší, odolnější, silnější, zdravější.
Nemusí vám vonět jeho chování, ale čistě coby sportovce ho klidně můžete dát dětem za vzor, protože fotbalu obětoval nepopsatelné množství času, energie a úsilí.
Doma si nechal vybudovat kryokomoru, obří posilovnu i regenerační laboratoř. Odmítá alkohol, bojuje proti přeslazeným limonádám, extrémně dbá na spánek a jídelníček a neumí vypnout ani na dovolené, kde místo lelkování sprintuje v písku na pláži.
Portugalský útočník Cristiano Ronaldo v slzách po prohraném zápase se Španělskem.
Jenže pohádka o muži, který umí vykouzlit elixír mládí, Portugalce omámila až příliš. Ronaldo možná vypadá pořád stejně, nešediví a nepřibývají mu vrásky, ale čas nahlodává i jeho zdánlivě dokonalé tělo.
Proto v Americe nijak extra nevylepšil bilanci, která na jeho poměry zaráží: ve vyřazovací části mistrovství světa odkopal celkem deset zápasů, 741 minut, na žádný gól nenahrál a sám dal jediný: v pátek z penalty proti Chorvatsku.
Toť důkaz, že na něj Portugalsko spoléhalo až příliš. A zároveň vysvětlení, proč jeho příběh nedostane zlatou tečku. Ačkoli by si ji za všechnu tu dřinu zasloužil.
