Protože má na šampionátu v gesci i logistiku a veškeré přesuny, vytušíte, že má práce nad hlavu. I když se zrovna nehraje, nezastaví se.
Protože sám kope za Rokycany, s hráči dřív chodil do baga. V Americe zatím ani jednou.
„Ale to je logické. Nemám teď moc natrénováno, takže bych si na to z fleku netroufl. A hlavně: tohle mistrovství je největší turnaj všech dob, takový nikdo nikdy nezažil,“ pokýve hlavou.
„Po očku jsme na přípravy sice koukali už po kvalifikaci, ale z pověrčivosti jsme to nechtěli řešit. Všechno se naplno rozjelo až po baráži.“
To vám hned naskočilo, že budete mít honičku?
Bezprostředně po postupu jsme na to nemysleli. Druhý den jsme měli videohovor s lidmi z FIFA, nevím, jestli jsme byli reprezentativní (úsměv). Říkali nám, jestli hned druhý den nechceme přiletět na inspekci. My jsme si ale všechno chtěli přece jen víc připravit.
Co připravujete teď? Před cestou na druhý zápas do Atlanty, kde Česko čeká Jihoafrická republika?
Nebereme s sebou úplně všechno, ale i tak kustodi zabalí několik desítek beden. Je to čistě v jejich gesci, mají to dobře zmáknuté, my jen hlídáme, aby se nezapomnělo na nic, co potřebujeme k tréninku nebo zápasu.
Češi trénovali, tématem i paní rozhodčí. Zeptejte se Krejčího, žertoval Chorý |
Jak takový přesun vlastně vypadá?
Přes FIFA máme zařízené letadlo čistě pro nás, což nám práci hodně ulehčuje. Autobus přijede před hotel a doveze nás až na letištní plochu. Není to úplně bez kontrol – zavazadla samozřejmě projíždějí skenerem, je třeba předložit pas, bezpečnostní prohlídka.
Co zápasový den?
Ten je tady pro nás paradoxně jednodušší. V kvalifikaci je ráno porada s lidmi z UEFA, tady se potkáváme s těmi z FIFA už den předem. Řeší se řada věcí: od potvrzení barev dresů přes kontrolu nástupu, kde se teď jde hromadně do středového kruhu. Tenhle mítink zabere asi hodinu a půl. A pak hlídáme, jestli mají všichni všechno, co potřebují.
Jste v kontaktu i s rozhodčími?
Nechci teď, aby to vyznělo blbě (úsměv). Ale komunikace samozřejmě musí probíhat. Většinou přes čtvrtého nebo pátého rozhodčího.
Jak je to s požadavky na ubytování? Na čem lpíte?
Naše potřeby jsou stejné, ale dispozice hotelů je rozdílná. I proto jsme museli vyrazit na inspekční cestu, zjistit, jaká je na všech místech situace, aby tam nebylo nic, co nám bude komplikovat život.
A nekomplikuje?
Ne, standard je všude stejný. Navíc jsme byli postavení před hotovou věc. FIFA informovala nás, Irsko, Dánsko a Makedonii o tom, kde budeme mít základnu a jaký hotel připadá v úvahu. Neměli jsme možnost to ovlivnit, jen eliminovat nepříjemnosti. A ty stejně nijak výrazné nejsou.
Jaký je přístup místních?
I v tomhle platí, že jsou tu lidi neskutečně zdvořilí, milí, ochotní. Ředitel hotelu je Ir, byli jsme zvědaví na jeho reakci, když jsme je vyřadili v baráži (úsměv). Ale všichni jsou tu úžasní. Říká se, že s Texasany nemáte nikdy prázdnou sklenici ani žaludek, což se tady plní. A hlavně jsou nastavení cokoli kdykoli řešit.
Zelený lituje vítězného gólu Koreji: Jsem v něm namočený. JAR teď musíme porazit |
A vy? Vyspíte se aspoň?
Vyspím. Ale snažím se udržovat taky kontakt s rodinou v Česku a nejsnazší je volat o půlnoci nebo v jednu ráno, když doma vstávají nebo jdou do školy. Takže bych normálně už šel spát, ale kvůli rodině ještě chvilku zůstanu vzhůru.
Řešíte někdy i specifické požadavky hráčů?
Ani ne. Vždycky je důležité si stanovit, dokdy mají odevzdat kufry, aby se nečekalo. Věcí v denním programu je celkově hodně, když přibude přesun, je den ještě napěchovanější a je potřeba víc plánovat.
A kouč Miroslav Koubek? V porovnání s předchůdcem Ivanem Haškem?
Vždycky jde o to, splnit do maximální míry to, co trenér požaduje. A najít smysluplnou cestu. V tom se naše práce nemění.
Čeští fotbalisté na rozšířeném nástupu před utkáním s Jižní Koreou.
Jakou máte v realizačním týmu partu?
Dobrou. Hráči mají všichni stejný program, je snazší pro ně dělat teambuilding. V realizačním týmu je řada funkcí, každý má jiný časový harmonogram i náplň práce. Je složitější se stmelit, ale daří se nám to dobře.
A jak se vám daří hlídat emoce? Zápasy u laviček dost prožíváte, to je vidět i v televizi.
Není to jednoduché, přitom moje role je hlavně šířit klid. Neříkám, že se to vždycky daří... Ale člověk s týmem žije, těžko něco na sílu potlačovat. Jen musím mít rozum a hlavu na krku.
