Köstl po říjnovém vyhazovu kouče Ivana Haška dostal na povel listopadový sraz. „Měli jsme dvakrát vyhrát, to se povedlo. Jsem rád, že jsme to zvládli,“ líčil krátce před pondělní půlnocí v útrobách olomouckého stadionu.
Co bude dál? Budete trenérem národního mužstva i v březnové baráži? Stihl jste si o tom promluvit s generálním manažerem Pavlem Nedvědem?
Ne, ne. Jen jsme se potkali v kabině, kde měl Pavel k hráčům řeč, ale spolu jsme nic neřešili. Jsem rád, jak to kluci proti Gibraltaru odehráli.
A věřil byste si?
No, jak vám jen odpovědět... Nejsem zcela rozhodnutý.
Proč Češi nešli na děkovačku? Necítili jsme jednotu, řekl Souček. Nedvěd se omlouval |
Prosím?
Ambice někde trénovat jako hlavní trenér u mě byla, je a bude, ale teď se mi na to těžko odpovídá. Já vlastně o tom ani neuvažoval, dostal jsem jen úkol na listopad. Musíme si to vyhodnotit celkově. Samozřejmě nechci, aby to vyznělo, že na to nemám. Vnímám, že je tady požadavek na zahraničního a zkušeného trenéra, s tím nemám problém. Byl bych aspoň rád, kdyby u národní mužstva mohl zůstat asistent Jarda Plašil, když už se ho po letech do českého fotbalu povedlo dostat zpátky.
Cítil byste se na pozici hlavního trenéra?
Spíš cítím, že reprezentační trenér je pro veřejnost největší problém celého českého fotbalu. Pokud to tak je, tak jsme na tom ještě dobře. Spíš si myslím, že máme úplně jiné problémy. Potřebujeme, aby co nejvíc dětí sportovalo. A ne to, aby trenéři u mládeže nahrazovali dětem pohybovou aktivitu. Tuhle jsem viděl, jak si před tréninkem dětí jeden kluk zavazoval tkaničku a div se u toho nepřerazil.
Jste aspoň rád, že jste na závěr nepříliš povedené kvalifikace dali šest branek? Jak byste celou kvalifikaci hodnotil?
Složitě se mi odpovídá, těžko se mi hledají slova. Před necelými dvěma lety jsme převzali tým, jehož cílem byl postup na mistrovství světa. Před měsícem jsme přišli o hlavního trenéra Ivana Haška, když jsme pořád byli ve hře. Na mně a mých spolupracovnících bylo, abychom dojeli listopad. Děkuju Honzovi Rezkovi a Jardovi Plašilovi, přinesli spoustu nových věcí a myšlenek. Spolupráce s nimi je skvělá. Dostali jsme úkol vyhrát dva zápasy, zůstat pro los baráže v druhém koši, a to jsme splnili. Ale největší zásluhu má Ivan, který tady byl většinu kvalifikace.
V první půli jste Gibraltaru dali pět branek. Bylo vidět, že tým změnil přístup. Souhlasíte?
Na tom jsme chtěli zapracovat, v připravě na zápas jsme měli motivační a povzbuzující věci. Rozcvičku jsme nakopli jiným směrem. Chtěli jsme, abychom se dostali do varu hned od začátku. To se povedlo. Proti takovému soupeři je vždycky výhoda, když dáte brzy gól.
O šest branek se podělilo šest hráčů. Ale ani jednu nedal současný nejlepší reprezentační střelec Patrik Schick. Divné, ne?
Když jsem přišel do kabiny, tak jsem se na něj pousmál. Měl tři čtyři šance, které obvykle proměňuje poslepu. Paradoxní je, že po půli jsme měli víc šancí než v prvním poločase, ve kterém jsme dali pět gólů. Patrik měl dobrou náladu, góly si šetří do klubu a v březnu v baráži to roztočí.
Co před baráží bude nejdůležitější?
Aby všichni byli zdraví. Právě Patrik nám v průběhu kvalifikace vypadával. Málem nehrál ani dneska, ještě dva dny před zápasem nemohl kopat levou nohou. Po losu se začneme připravovat na soupeře, sledovat videa. Chce to objíždět kluky, aby cítili zájem. Musí být oboustranný.
Jaroslav Köstl na lavičce české reprezentace v utkání s Gibraltarem.
Po zápase s Gibraltarem došlo k tomu, že hráči nešli poděkovat fanouškovskému kotli. Proč?
Nevím přesně, co se stalo. Jen jsem viděl, že tam něco bylo, když tam hráči nešli. Ale než jsem šel k vám na tiskovku, tak jsem s nimi ještě nemluvil. Jen jsem jim řekl, že tohle kopání příkopů nikomu nepomůže. Ať už jedna nebo druhá strana musí udělat krok zpátky a mělo by se dojít ke smíru. Věřím, že se to vyřeší a v baráži nás fanoušci poženou.
Na závěr dotaz na odlehčenou. Jsme v Olomouci, povolíte hráčům menší oslavu?
Kluci odjíždějí do Prahy, ale já zůstávám, tak uvidíme. Ale vážně, v úterý budu v Hradci sledovat jedenadvacítku, tak abychom nemuseli pendlovat, tak tady s manažerem Tomášem Hübschmanem přespíme a pojedeme z Olomouce rovnou do Hradce. Náš sraz oficiálně končí, takže hráči si můžou dělat, co chtějí.
