Můžete to brát třeba jako ujištění, že Koubkova pozice je natolik silná, že mu do práce nikdo nemluví. Že nominace je čistě jeho dílo a že se do ní nepromítají vnější vlivy a tlaky, protože zejména Chorého jméno si jistě musel prosadit a třeba si před šéfy i pořádně dupnout.
Dávno má v hlavě taktické plány. Ví, kdo mu do nich pasuje, na kom chce hru stavět. Rozbourat necelý měsíc před šampionátem připravenou strategii se mu logicky nechce.
Dva přes palubu. Chorý a Douděra si ve Slavii už nezahrají, co jejich účast na MS? |
Hůř už se ovšem bude obhajovat, že se národní tým nezvládne obejít bez potížisty, jehož chování se k výrazu reprezentant nehodí a na něhož dlouhodobě není spoleh.
I ti, kteří ho donekonečna omlouvali a obhajovali, se teď často shodnou, že Chorý se sám neuhlídá. Neumí to. Nikdy se nenaučil respektovat hranice a v jedenatřiceti se těžko změní. I když už mockrát litoval, pokaždé znovu přešlápl.
Dostal se do stejné škatulky jako třeba uruguayský rapl Luis Suárez, který třikrát pokousal soupeře – jednou dokonce i na mistrovství světa, milionům diváků na očích. Ani tam si nemohl pomoct a rafnul.
Kdo může s jistotou říct, že Chorý v Americe neuletí podobně?
Sám za sebe se nemůže zaručit.
Proto za něj odteď ručí Koubek.
Suverénně proměněnou penaltou se blýskl Tomáš Chorý.
Pokud dlouhán s divokýma očima záludně vytrčí loket, dá soupeři hlavičku, nebo ho praští pěstí do citlivých míst, bude to trenérova zodpovědnost. Se všemi důsledky.
Sám musí vědět, jestli mu tenhle risk vážně stojí za to.
