A součástí tohoto senzačního příběhu by chtěl být i Rigino Cicilia, útočník brněnské Zbrojovky. „Věřím, že jsem pořád na trenérově radaru,“ hlásí 31letý muž, který za áčko Curacaa ještě nikdy nenastoupil.
Sám je klasickým příkladem fotbalisty z karibského ostrova. Rodiče se kvůli lepším pracovním příležitostem přesunuli už v jeho třech letech do Nizozemska a Cicilia tak vyrůstal ve sportovních akademiích tam a také v Německu. V osmnácti pak dvakrát nastoupil za teprve dva roky fungující juniorku svého rodného ostrova.
Baráž o MS ve fotbale 2026: program, Češi, výsledky, kde sledovat |
„Byla to skupina na středoamerickém šampionátu do dvaceti let, která se hrála v Pueblu v Mexiku. Debutoval jsem proti domácímu týmu a potom jsme hráli proti El Salvadoru. A řeknu vám, že to byl teda debut, hrálo se na obrovském stadionu pro padesát tisíc diváků. Obrovsky mě to ohromilo. Psal se rok 2013, mně bylo osmnáct. Bylo úžasné v takto mladém věku vidět, co to znamená velký fotbal,“ vzpomíná Cicilia, který by nyní rád oblékl modrý dres Curacaa i v dospělém týmu.
Drtivé puzzle ze Srbské. Důvody, proč Zbrojovka vládne druhé lize |
Zatím si však spolu s krajany užívá příjemný šok a euforii, která odstartovala minulý týden zápasem na Jamajce, kde muselo Curacao získat alespoň bod. „Nenechal jsem si ten zápas ujít, koukal jsem na něj s mým mladším bráchou. Mohli by nás vysílat, protože jsme si volali a oba měli puštěnou televizi, takže jsme dělali takový svůj živý komentář. Můžu říct, že jsme nebyli tak úplně lepším týmem, ale bylo nám snad souzeno, že se na světový šampionát podíváme,“ komentuje Cicilia remízu 0:0, při níž jeho týmu třikrát pomohla branková konstrukce.
Celá země v extázi
Splnění snu přitom v samém závěru ohrožovala odpískaná penalta pro Jamajku. „Když sudí v 96. minutě nařídil pokutový kop, zůstali jsme s bráchou ticho. Všichni jsme byli naštvaní a naprosto zamrzlí. Vždyť každý na první dobrou viděl, že se obránce v zákroku nejprve dotknul míče, tudíž to nebyl faul. Naštěstí se rozhodčí na celou situaci šel podívat k videu a rychle přišla korekce. S bráchou jsme si tak oddechli,“ vypráví brněnský hráč.
Curacao slaví postup na mistrovství světa.
Přestože zná rodný ostrov vlastně jen z vyprávění, hrdost v něm pulzuje, jako by byl při postupu sám na hřišti. „Celá země je teď v extázi, naprosto pohlcená fotbalem. Samozřejmě jsme se nikdy předtím nekvalifikovali, ale mířili jsme za tím dlouho. Snili jsme a tenhle sen se stal pravdou. Vždyť Curacao je jak půlka Brna, postup na mistrovství zní jako zázrak,“ dojímá se.
Podle odhadů žije v zemi, která je částí souostroví Závětrné Antily, mezi 155 a 185 tisíci obyvateli. „Je dřina složit z toho reprezentaci. Navíc na ostrově je jedničkou baseball, ale to se asi brzy změní. Nechci říct, že by doteď fotbal nebyl populární, ale věřím, že spousta dětí ho teď zvolí raději. Už můj táta vyrůstal s kopačákem na dětských hřištích. Na ostrově je několik týmů, které pochopitelně nejsou srovnatelné s evropskými akademiemi, ale je tam vášeň a emoce. Táta mi vyprávěl, jak se s obdivem dívali na reprezentaci Brazílie, jak hltali její hru a zkoušeli ji napodobit. A mluví o tom dodnes, po čtyřiceti letech! A jelikož jsme ambiciózní národ, tak jsme to přání naplnili,“ líčí Cicilia.
Známý nizozemský kouč Dick Advocaat uděluje pokyny reprezentantům Curacaa, s kterými míří na mistrovství světa 2026.
Curacau k senzaci samozřejmě pomohlo rozšíření světového šampionátu na 48 týmů, vedle toho také příznivý los finální fáze a slabší forma favorizované Jamajky.
Větší motivace do tréninku
Ostrov, který se podle Cicilii vyslovuje „kurásou“, je známý pro svůj likér ze specifického druhu pomeranče. Útočník Zbrojovky si jej však k oslavám nedopřeje. „Nedám si ani kapku, nepiju. Ale předpokládám, že toho padnou hektolitry. Na ostrově se často pije a mám takové tušení, že se tam od středy pije doteď. A nezmění se to ještě pár týdnů, protože ať už se stane cokoliv, účast na mistrovství nám nikdo nevezme. A to je velká věc,“ zdůrazňuje.
Roshon Van Eijma z Curacaa nejvýše v zápase s Jamajkou, bojují s ním Gregory Leigh (vpravo) a Jonathan Russell.
Možnost zahrát si na fotbalové slavnosti jej nyní žene do aktivnějšího tréninku. „Protahoval jsem se a hlavou mi běžel úspěch kluků. Fakt jsem cítil, jak mám další motivaci, je to obrovský zvedač nálady a nadšení. Taky jsem si i přidal,“ oznamuje Cicilia, jenž na podzim ve druhé lize naskočil jen do tří zápasů, v nichž odehrál pouhých 35 minut. I tak stihl dát gól.
Nyní má za cíl probít se do základu Zbrojovky a zaujmout tak nizozemského trenéra Dicka Advocaata na lavičce Curacaa. „Jsem bytostně přesvědčený, že mám národnímu týmu co nabídnout, čím ho vylepšit. Jsem velký, tvrdý, umím podržet míč v ofenzivě, vyhrávat souboje,“ hlásí sebevědomě hráč, který okusil nejvyšší českou soutěž ve Slovácku.
Válka gangů na pozadí oslav. Trenér Haiti v zemi nikdy nebyl, přesto ji dostal na MS |
Vedle fotbalového přání má i jedno osobní. „Hodně lidí se mě teď ptá, kdy jsem byl naposledy na ostrově. A já musím přiznat, že před 27 lety. Mnohokrát jsme s rodiči plánovali návštěvu – a je až neuvěřitelné, že jsme to nezrealizovali. Ale už čekat nebudu, příští léto bych se tam chtěl podívat,“ avizuje Cicilia. „V červnu odehrát světový šampionát a z něj se vrátit do domoviny. To by byl příběh, co?“ uzavírá.
