Me-chi-ko! Me-chi-ko!
Kde jste se to octli?
V epicentru fotbalového šílenství, přece!
Uprostřed Guadalajary, dvě hodiny před výkopem úvodního zápasu fotbalového šampionátu.
Tolik vjemů se na vás hrne, že vůbec netušíte, kam otočit hlavu dřív.
OBRAZEM: Divočina v ulicích. Jak Mexiko slavilo triumf v zahajovacím utkání MS |
Třeba tamhle stojí vousáč v obrovském sombreru a ponču, který na vás chrlí cosi ve španělštině, ačkoli tuší, že nerozumíte ani slovo.
Kolem proběhne chlapík s poskakujícím bříškem a malým dítětem v náručí, druhou rukou zběsile mává fotografům do objektivu.
A hele, taky jeden český fanda v národním dresu: Dobrý den, pane, jak se vám tu líbí?
„Já nejsem Čech, jsem z Guatemaly,“ překvapí Marius, sympaťák v brýlích. „Odmala jsem zbožňoval Juventus a Pavla Nedvěda, od té doby vám fandím na všech turnajích. Dneska si tady plním sen, protože vás konečně uvidím naživo.“
Český fanoušek z Guatemaly před úvodním zápasem mistrovství světa proti Jižní Koreji.
Že nezná kromě Patrika Schicka jediného českého fotbalistu a že „Češi, do toho“ zakřičí do kamery, až když si nacvičí výslovnost? Nevadí! Tenhle fanoušek se i tak počítá za dva. Večerní český zápas s Koreou se v tu chvíli teprve pomalu blíží, zato mexická premiéra je za rohem a město vibruje nadšením.
Popojdete blíž ke katedrále Nanebevzetí Panny Marie a zaujmou vás dvě babičky v tradičních krojích: „De dónde eres? Odkud jste? Ááá, Checo! Bienvenidos!“ zazubí se a začnou zpívat, tleskat a podupávat do rytmu: „Nananananá-na na nananana!“ Masa lidí na protější straně ulice jim začne aplaudovat, během chvilky mají možná tisícové publikum.
Mexiko - JAR 2:0, domácí bláznivý úvod zvládli. Rozhodčí rozdal tři červené karty |
Určitě je zážitek vidět, jak poskakuje Žlutá zeď, vyhlášená obrovitá tribuna v Dortmundu. Zapamatujete si, jak se fandí v Rotterdamu na stadionu Feyenoordu, kterému se říká Škopek, a když se místní rozjedou, celý se otřásá. Rozhodně vás uchvátí i divočina na tribunách kdekoli v Řecku nebo Turecku.
Ale Mexiko a mistrovství světa, to je úplně jiný vesmír.
Kapela strhla i Korejce
Čím blíž je výkop, tím víc se centrum Guadalajary plní. Napráskané náměstíčko před katedrálou procítěně odzpívá hymnu, a když se proplétáte ulicemi dál, z davu vyskakují zapamatovatelné postavičky.
Třeba chlapík s látkovou maskou v mexických barvách, zpod které mu koukají jen pichlavé oči: visí na sloupu a křičí nadšením.
Mexickou část MS odstartovala Shakira, hymnu turnaje zazpívali Bocelli a EJAE |
Nebo šedivý dědoušek, který si skrz narvané náměstí klestí cestu s kárkou plnou papírových kartonů.
Vysmátý čtyřicátník, který bůhvíproč vyrazil zápas své země sledovat v českém dresu, dokonce s lví maskou v barvách trikolory na hlavě! Než se stihnete zeptat proč, dav ho spolkne a odplaví mimo dohled.
Pak je tu pán na elektrickém vozíku: kličkuje mezi fanoušky a za sedátkem mu vlají dvě mexické vlaječky.
Dokonce i nevidomý chlapík: hůlkou pročesává přeplněnou ulici, sem tam někoho ťukne do nohy a zřejmě hledá místo, kde nejlíp uslyší z televize emotivní komentář.
Skupinka nadšenců si postavila improvizovaný stánek se stříškou přímo naproti obchodu, kde ve výloze na velké obrazovce běží přenos, a co chvíli nadšeně zaburácí.
Mexičtí fanoušci sledují v ulicích Guadalajary zahajovací zápas mistrovství světa mezi Mexikem a Jihoafrickou republikou
Ulicemi pochoduje i kapela: chlapci a chlapi v bílých košilích se sombrery a šátky kolem krku, mariachi se jim říká. Brnkají na kytary, jejich zvučné hlasy se rozléhají, fanoušci se k nim přidávají a zpívají. Včetně jindy chladných Korejců: když soubor dorazí do zahradní restaurace, poskakují v červených dresech nadšeně vedle kytaristů na pódiu a fotí si selfíčka.
Nenajdete jediného Mexičana, který by se zakabonil, když fotíte nebo natáčíte. Naopak: všichni nadšeně pózují, ani se nemusíte prosit a rovnou začnou ukazovat palce nahoru.
Nic nevidíme? To nevadí!
Dres tu mají snad všichni: Prodavačky v obchodech. Číšníci v restauracích. Důchodci. Puberťáci. Nemluvňata. Kam se podíváte, všude zeleno. A jak to žije v baru pár ulic od náměstí!
Pikolíci se sbíhají k pultu, kde mají zapnutý přenos na telefonu, a od obrazovky neodlepí oči, ani když nalévají do kelímků vychlazenou Coronu. Televize je nahoře v patře, a když máte kliku a dorazíte zrovna ve chvíli, kdy padne druhý gól, sledujete totální fanatismus.
Ruce vystřelí nad hlavu, jeden křičí přes druhého, tmavovláska s řetízkem kolem krku v podřepu řve tak moc, že přehluší i trumpety. Jednu si bere do ruky i číšník, který se předtím snaží hostům z Česka gestem naznačit, že už se do narvané místnosti nevejdou. Najednou je všechno jedno: Trúúúú! Trúúúú!
Klobasniks a spánem-bouhem! Fotbalem bude žít i West, malé Česko poblíž Dallasu |
Čiré bláznovství.
Ale tak nakažlivé! Skoro máte chuť si s Mexičany taky zaskákat, objímat se a ťukat půllitry, tak moc vás jejich posedlost fotbalem vtáhne.
Přitom zdaleka ne každý vidí, co se zrovna na hřišti děje. Když se po deseti minutách poprvé trefuje záložník Quiňones, v podloubí kousek od katedrály stovky lidí nadšeně skáčou a křičí, ačkoli vidí jen roh obrazovky, který přečuhuje přes stěnu oddělující rušnou ulici od ještě rušnější fanzóny.
Nepotřebují víc, stačí jim být u toho s ostatními. Užít si tu chvíli, kdy se na Mexiko dívá celý svět.
