Portugalci sice nakonec doma jen remizovali s Maďarskem 2:2, takže definitivní jistotu postupu na závěrečný turnaj ještě nemají, ale to je zvlášť mrzet nemusí.
Navíc, i kdyby postoupili, stejně by se nejvíc řešil Cristiano. Pan kanonýr. Pan nestárnoucí.
„Není žádným tajemstvím, že hrát za národní tým pro mě hodně znamená. Proto jsem velmi hrdý, že jsem dosáhl této jedinečné mety,“ vyťukal několik hodin po zápase na sociální sítě.
Dosud byl na čele střelců kvalifikace o MS někdejší guatemalský reprezentant Carlos Ruiz, na jehož 39 branek se Ronaldo dotáhl v září shodou okolností také proti Maďarsku (3:2). A teď se díky gólům do sítě stejného soupeře osamostatnil na čele.
Ve 22. minutě nejprve zblízka doklepl do odkryté brány prudký centr krajního obránce Semeda, v nastavení první půle mu pak jiný bek Mendes zleva poslal nadýchaný balon, jenž Ronaldo z voleje poslal do sítě.
V probíhající kvalifikaci už má na kontě pět branek ve čtyřech utkáních, v červnu navíc gólem v semifinále i následném finále dopomohl Portugalcům k triumfu v Lize národů.
„Děkuji všem, kteří mi pomohli se sem dostat. Uvidíme se v listopadu, abychom dokončili cestu na světový šampionát,“ vzkázal fanouškům.
K jistotě prvního místa chybí Portugalcům dva body ze zbývajících dvou utkání za předpokladu, že druzí Maďaři už neztratí. Postup je v podstatě jistota. A stejně tak je jistota, že se Ronaldo za několik měsíců předvede na závěrečném turnaji. Svém šestém v kariéře, což se dosud nikomu nepovedlo.
A jeho další cíl je také jasný – pokořit metu tisíc branek.
Jenže co pak?
Když si minulý týden na galavečeru portugalské fotbalové asociace převzal zbrusu nové ocenění, žertoval: „Už pár trofejí doma mám, ale tahle je výjimečná. A musím se přiznat, že když jsem si odpoledne psal řeč, byl jsem trochu nervózní, jestli to náhodou není trofej na rozloučení s kariérou.“
Ronaldo stanovil rekord kvalifikace. V Itálii se protestovalo, Angličané slaví postup |
Vzápětí však všechny v sále ujistil: „Ale jsem na ni pyšný a rozhodně ji tak nevnímám. Naopak, beru to zkrátka jako další krok na mé cestě.“
Jenže čas nezastavíš. V saúdskoarabském an-Nasru, kam přestoupil po šampionátu v Kataru, mu teď běží smlouva do roku 2027. Tou dobou mu bude 42 let. Individuálních i týmových trofejí má tolik, že by je možná z hlavy ani všechny nevyjmenoval. A k tomu 948 kariérních branek.
„Lidé, a zvlášť moje rodina, mi říkají, ať skončím. Že jsem dokázal všechno, tak k čemu mi bude tisícovka gólů. Ale já to vnímám jinak. Dokud zvládám pomáhat klubu i národnímu týmu, tak proč nepokračovat,“ hájil se. „A až skončím, odejdu s pocitem zadostiučinění, že jsem tomu dal všechno.“
Nenajdete fotbalistu, který je k sobě přísnější. Nabízí se použít klišé, jak by ho trenéři měli dávat za vzor, jenže to není tak jednoduché. Ne každý je totiž Cristiano Ronaldo. Nebo ještě lépe – nikdo není jako Cristiano Ronaldo.
On sám si ale také uvědomuje: „Vím, že už před sebou nemám moc příliš let aktivní kariéry, takže si těch pár zbývajících chci užít. S věkem na věci koukáte jinak. Snažím se žít ze dne na den. Nemá smysl si vymýšlet dlouhodobé plány. Jdu od tréninku k tréninku, zápas od zápasu. A co mě čeká v budoucnu? To se uvidí.“
Jak dlouho se ještě bude prohánět po fotbalových trávnících?



































