A dost možná rovnou jako jeden z favoritů turnaje, který v létě společně pořádají Spojené státy, Kanada a Mexiko.
Pokud jste v neděli večer sledovali, jak Norové během druhého poločasu smetli Italy na jejich posvátném stadionu San Siro čtyřmi góly, asi vás to taky napadlo.
Pozor, tenhle tým má neskutečnou sílu!
V osmi kvalifikačních zápasech neztratil ani bod, jen pětkrát inkasoval, nastřílel sedmatřicet branek, v evropské části kvalifikace zdaleka nejvíc ze všech.
A na hrotu má Haalanda, hromotluka s culíkem, který chrlí góly jako sopka ničivou lávu. V neděli si vychutnával, že mu aplaudovali i italští fanoušci a senzační reprezentační statistiku vylepšil na 48 zápasů a 55 tref.
Vlastně není důvod žasnout, že Norové na šampionát postoupili – spíš, že to nedokázali s rakeťákem z Manchesteru City už dřív.
Tohle je začátek něčeho velkého. Pro náš malý národ neuvěřitelný úspěch.
Erling Haaland, norský fotbalista
Dozráli až teď, a to ještě v závěrečných zápasech hráli bez zraněného kapitána Ödegaarda, který jindy dává jejich hře myšlenku. V posledním týdnu dvakrát zabrali po pauze: po bezgólové půli rozsekali Estonsko, s Itálií dokonce v poločase prohrávali. A nakonec 4:1, hotovo, hurá do Ameriky!
„Mám pocit, že tohle je začátek něčeho velkého,“ věštil hrdina večera. „Pro náš malý národ neuvěřitelný úspěch.“
Malý národ? Na evropské mapě sice Norsko vyplňuje pořádný kus území, ale s pěti a půl miliony obyvatel je dokonce i v porovnání s Českem poloviční. Možná proto se na mistrovství světa tak načekalo.
Pamatujete na rok 1998 a turnaj ve Francii?
Tehdy ještě Haaland ani nebyl na světě a Norové měli místo něj Flonalda. Tuhle přezdívku vymysleli pro útočníka Toreho Andrého Floa, hubeného čahouna, když rok před mistrovstvím pomohl v přátelském utkání dvěma trefami zničit fenomenální Brazílii s Ronaldem, tehdy nejlepším hráčem světa.
Na turnaji si na Brazilcích smlsl znovu: v posledním zápase skupiny nejdřív vyrovnal na 1:1, ale to by ještě k senzačnímu postupu nestačilo. Norsko potřebovalo vyhrát a v Marseille se dočkalo dvě minuty před koncem, když sebou Flo ve vápně pleskl o zem a kapitán Rekdal z penalty rozhodl.
V tu chvíli se začal odvíjet bizarní příběh: fanoušci, komentátoři, novináři i experti zdrbali amerického rozhodčího Baharmasta, že si penaltový faul vymyslel, protože žádný televizní záběr neodhalil, že by se obránce Baiano Floa byť jen dotkl. O den později ale norská televize přišla s do té doby nezveřejněným záběrem, který jasně odhaloval Baianovu nataženou ruku a napnutý dres.
Norští fotbalisté deklasovali Moldavsko, z jedenácti gólů dal Haaland pět![]() |
„Já to viděl jasně. Jako by se napnula plachta na stěžni,“ vysvětloval Baharmast, ze kterého se ve vteřině stala celebrita: „Z rozhodčího, který odpískal úplný nesmysl, jsem se najednou proměnil v hrdinu, který viděl něco, co nezachytilo ani šestnáct televizních kamer.“
Dodnes je chlapík s íranskými kořeny školitelem sudích a v anketě o nejlepší verdikt historie končí na předních místech. Nebýt jeho pozorného oka, Norové by tehdy osmifinále nehráli. Místo toho trápili Italy, kteří si oddechli, že ubránili vítězství 1:0 a postup.
Nemyslete si, už tehdy mělo Norsko silnou generaci. Stopeři Johnsen a Berg se střelcem Solskjaerem sbírali trofeje s Manchesterem United, Flo pálil za Chelsea, Leonhardsen a Björnebye váleli v Liverpoolu. Všemu šéfoval kouč Olsen, který jako jeden z prvních začal využívat videoanalýzy.
Ale když po mistrovství skončil, nastala doba temna. Norové ještě proklouzli na Euro 2000, kde se pakovali ve skupině, a pak nic, nic a zase nic.
Dvanáct velkých turnajů jim uteklo, než znovu poskládali generaci, která může světu vytřít zrak. Na San Siro se o tom v neděli vyrazil přesvědčit i korunní princ Haakon a trenér Stale Solbakken hráče před výkopem hecoval: „Před zraky sedmi tisíc diváků a královské rodiny se musíte ukázat. Všichni!“
Povedlo se.
A co v létě v Americe?













































