Jestli Spojené státy v posledních dnech něčím doopravdy žily, bylo to finále basketbalové NBA. Po triumfu newyorských Knicks se ulice nejlidnatějšího města v zemi zahalí do modrých a oranžových barev, místní hrdinové projedou otevřeným autobusem po Páté Avenue a pozornost okolo fotbalového mistrovství světa, jež Spojené státy pořádají společně s Mexikem a Kanadou, se opět rozmělní.
I starosta města Zohran Mamdani, mimochodem velký fanoušek socceru, jak se v Americe říká, vyhlásil: „Tohle je pro všechny Newyorčany nejvíc. Užijme si to!“
Není zvykem, aby fotbalový šampionát, největší sportovní akci planety, v pořadatelské zemi cokoli tak silně zastínilo.
Obzvlášť pak v den, kdy do něj vstoupila Brazílie, nejslavnější reprezentace ze všech.
Zlatý bod pro Brazilce, spasil je Vinícus. Zato z Maroka zní: Doufali jsme ve víc |
Poznat to bylo třeba i v narvaných barech v Dallasu: zatímco start fotbalistů v kanárkově žlutých dresech na obřím plátně brali místní hlavně jako kulisu v hlasitých rozhovorech, když navázalo studio k pátému basketbalovému finále, najednou se k obrazovce přilepili všichni.
Nutno podotknout, že v Texasu se fandilo hlavně Spurs ze San Antonia, takže na slavnostní atmosféru večer nebyla nálada. Ovšem New York žil příběhem Knicks v posledních týdnech naplno a vlajky s typickým oranžovým logem jste si mohli všimnout třeba i na budovách místních bank. Trochu jiný karneval než ten, který ve stejný den rozehrála na nedalekém MetLife Stadium fotbalová Brazílie.
Věříte, že ji trenér Carlo Ancelotti roztančí?
Brazilská fanynka byla v dobré náladě už před výkopem duelu s Marokem.
Nejfotbalovější národ světa se k jeho kouzlům mocně upíná. Italského velmistra v Brazílii jmenovali coby prvního zahraničního kouče vůbec, což byl loni v květnu průlom. Už po blamáži na posledním šampionátu v Kataru, kde Brazilci podruhé v řadě vypadli už ve čtvrtfinále, měli jeho jméno nejvýš.
Přestože byl v Brazílii jednou v životě, když v roce 2000 skautoval posily pro Juventus, uvěřili, že jedině on může Brazílii vyléčit.
Proto na něj čekali skoro tři roky, během kterých se slavné Selecao octlo v chaosu.
Přešlapování na místě pod dvěma dočasnými trenéry i jmenování Dorivala Juniora ve chvíli, kdy Ancelotti nečekaně prodloužil smlouvu v Realu Madrid.
Do toho konec ve čtvrtfinále Copa América a v boji o samotné mistrovství světa až páté místo za Argentinou, Ekvádorem, Kolumbií, Uruguayí a pouze o skóre před Paraguayí.
Brazílie - Maroko 1:1, rychlé akce z první půle vystřídal boj, srovnání zařídil Vinícius |
A stejně Brazilci zase věří. Jako vždycky. Zase budou brát jen zlato, nic jiného je zajímat nebude. Druhé místo, nebo dvacáté, to je v obrovité zemi plné kontrastů úplně fuk. Jakmile Brazílie šampionát nevyhraje, doma ji nikdo oslavovat nebude.
Že by při premiéře fanoušky nějak zvlášť navnadila, to se zrovna říct nedá. Prvním poločasem se vyloženě protrápila, Maročané na ni vlétli a byli ve všem lepší.
Důraznější. Mazanější. Dokonce i techničtější, což je pro Brazilce nejtěžší rána.
Brzy prohrávali a radost jim udělal jen šikula Vinícius, když parádně zasekl balon, vší silou ho křížně pravačkou napral do horního růžku a vyrovnal na konečných 1:1.
Brazilec Vinícius (vlevo) se raduje ze své trefy proti Maroku.
Přesně tohle se od Brazílie čeká. Taková má být – a nejen v očích vlastních lidí. Obrovská očekávání jí nakládá celý svět, který ji vnímá jako fotbalovou supervelmoc. Právem, vždyť žádná jiná země nemá na šampionátech od roku 1930 stoprocentní účast. Žádná jiná také nevyhrála mistrovství světa pětkrát. Ale na šestý triumf se už čeká na brazilské poměry neúnosně dlouho, čtyřiadvacet let.
Podaří se vám tenhle tlak ustát, signore Ancelotti?
