Nespletete se, když řeknete, že větší senzaci žádný jiný finálový zápas v dějinách šampionátů nenabídl.
Vždyť Maďarsko bylo v poválečné éře možná nejvlivnějším fotbalovým národem Evropy. Určovalo trendy, s obdivovaným kapitánem Ferencem Puskásem vystoupalo v Helsinkách 1952 až na olympijský trůn a o rok později jako první mužstvo z kontinentu porazilo Anglii na její půdě, přímo ve svatosvatém Wembley.
 |
Čtyři roky neprohrálo jediné utkání. Jeho obdivuhodná šňůra se natáhla na těžko uvěřitelných dvaatřicet zápasů. A potom šmik zrovna ve finále mistrovství světa! No není to k vzteku?
Pro Maďary bylo. Zvlášť, když uvážíte, že v základní skupině Západnímu Německu, které po válce teprve nesměle vykukovalo z mezinárodní izolace, naložili osm gólů a ve finále nad stejným soupeřem po osmi minutách vedli o dva.
A přece 2:3 prohráli.
Mluvilo se o tom, že na podmáčeném terénu a v hustém dešti Němcům pomohly revoluční kopačky s výměnnými kolíky, které dodala firma Adidas.
