„Můj největší životní sportovní úspěch. Mám obrovskou radost,“ zářil, když hluboko po půlnoci dorazil do tiskového střediska. A přiznal i dojetí: „Potoky slz to nebyly, ale trochu mi ty oči zvlhly.“
Trenére, jak jste to dokázali?
Hráči byli fantastičtí. Víra, že to dokážeme, každou hodinou stoupala. To, co jsem prožil na tomhle kempu, jsem si vždycky představoval jako projev národního mužstva. Děkujeme i divákům. V baráži jsme trpěli, proti Dánům obzvlášť, ale spojenými silami jsme to dokázali. Chci poděkovat i realizačnímu týmu a všem dalším pomocníkům, bez nich bychom to nedokázali. Je to společné dílo, významný úspěch, máme upřímnou radost.
Na MS i s Frantou? V Mexiku ještě nebyla. A já taky ne, smál se Šulc. Děkoval Koubkovi |
Po nástupu jste mluvil o zažehnutí ohně. Co jste v týmu dokázal změnit?
Složitě se mi odpovídá. Jak z lidí dostat víc... Významná byla asi obhlídka všech hráčů, kteří připadali v úvahu, z očí do očí jsme si na rovinu říkali, co se nám líbí, co ne. Zpětná vazba byla nečekaně silná. Sami uznávali, že to je málo, že to neštymuje. Pak jsme apelovali na novou éru, novou dobu, semknutí. Říkali jsme si, že když půjdeme jinou cestou a nevyjde to, jsme ztracená generace, shořelí, hození do koše. Ano, trpěli jsme, hráli, na co jsme měli, ale když se dá dohromady kabina, totální nasazení, běžecký výkon, taktické věci…
Tak se může povést zázrak.
V prvním zápase s Iry se to plnit nedařilo, střed pole měl fungovat úplně jinak. Hráli jsme, co jsme vůbec nechtěli. Herně musíme být ještě lepší, není to jednoduché s takovými soupeři. Viděli jste, jak Dánové tancovali... Ale my jsme je ubrzdili. Zpočátku jsme na to měli síly, pak jsme využili plán B, hrát víc ze zajištěné obrany.
Český kouč Miroslav Koubek uklidňuje situaci.
Dvakrát rozhodly penalty. Byl jste přesvědčený, že to tým zvládne? Co padalo v kolečku?
Věřil jsem, že to dokážeme. Penaltám jsme se věnovali usilovně. Ale v žádném případě jsem si nebyl jistý. To je jiný sport, loterie, jako když střílíte ze vzduchovky na špejli nebo házíte šipky. Ale kdo tomu jde naproti, bývá odměněný. A kolečko? Tam se mluví hodně o psychice, padají motivační věci.
Jak jste ty nervy prožíval?
Trpěl jsem jako hráči na hřišti. Koukáte na hodiny, jak čas utíká... Za stavu 2:1 jsem už věřil, že to zvládneme, ale projevilo se kouzlo standardek, při kterých se dělají různé triky. Šli jsme do penalt, což nepřidá na energii, to naopak vysává. Proto jsem unavený. Ale nebojte, já to doženu.
Čeští fotbalisté jsou po 20 letech na MS!
Dány zdolali opět v penaltovém rozstřelu.
iDNES.cz
Jak budete slavit? Třeba tetováním, jako když jste vyhrál titul s Plzní?
Nepřemýšlel jsem, že bych to oslavil nějakým poznamenáním svého těla. Asi by to nebylo vkusné pro staršího člověka, jako jsem já.
A co takhle poslat nějakou odměnu do kladenské hospody, kde se upeklo vaše angažmá?
Tam musí teď platit oni mně, ne já jim!
Tak zpátky k fotbalu: jak bylo důležité zvolit stopera Krejčího kapitánem?
Každý lídr má svůj způsob lídrovství – a ten Láďův je znamenitý. Pozor, Tomáš Souček odváděl taky perfektní práci. Já kapitána musel změnit, vybral jsem Láďu a zdá se, že to byla trefa.
Co teď bude s mazákem Daridou, kterého jste přemluvil k návratu? Pojede i na mistrovství?
To si rozhodne on sám. Pokud bude mít zájem, pojede. Vy na něm často hledáte nějaké vši, ale nevíte, jaký má přínos v kabině. Je to fotbalista jako řemen a tuhle roli zvládá fantasticky. Uplatňuje zkušenosti, už jen když vejde do kabiny, vnímáte, že je to vážená osoba. Když něco řekne, tak to má váhu. Strašně týmu pomohl.
Všichni jsou už v Mexiku a Češi jedou taky. Kapitán Krejčí: Ty vole, nemám slov! |
Čeká vás životní výzva. Jak si to užíváte vy a vaše okolí?
Zrovna mi cinkla asi sto padesátá zpráva na mobilu… Dneska si to s kluky užiju, týmovost ještě potvrdíme. Pak si oddechnu, čeká mě jeden lehký zdravotní zákrok, ale nebojte se, do Mexika pojedu. Aspoň doufám, ty jo… Manželce to vrátím, uděláme si brzy dovolenou, na deset dní někam vyrazíme. A pak už se budeme všichni připravovat na to, co nás čeká.
Mistrovství světa, kde budete jako nejstarší trenér v historii. Co vy na to?
Myslel jsem si, že budu druhý, ale slyšel jsem, že pan Advocaat, trenér Curacaa, skončil a nepojede. Je to pro mě samozřejmě pocta, vážím si toho. Někdo musí být nejstarší, vy mlaďasové!
Kam až to může tým v Americe dotáhnout?
Nečeká nás lehká skupina, bude to složitá mise. Ale historie říká, že když je české mužstvo považované za outsidera a otloukánka a místo toho zvládne první úkol, může se pak dostat do jiných dimenzí. Já pamatuju stříbrné Chile 1962, bylo mi jedenáct... Tehdy byl tým před turnajem absolutně podceňovaný, zesměšňovaný – a pak hrál finále. Tím neříkám, že něco takového je v našich silách, ale určitě se nám tam bude psychicky hrát lépe než v téhle baráži.
