Budete se divit: bývaly časy, kdy pro mnohé z nich bylo povinnou zastávkou na evropské dovolené.
Domů si jako vzpomínku nevozili fotky památek nebo přírodních divů, stačilo jim zapózovat před úplně obyčejným baráčkem s nápisem Guuseum.
Teď už nestojí. Expozice věnovaná nejslavnějšímu místnímu rodákovi je fuč. Přitom Guus Hiddink s jihokorejskou fotbalovou reprezentací dokázal zázrak: málem urval medaili z mistrovství světa!
Ale hlavně v roce 2002 způsobil, že se do té doby baseballová země zbláznila do fotbalu. Což je stav, který trvá i teď. Na startu mistrovství světa, kdy se Korejci nad ránem pokusí obrat o body Česko.
Už do rozpáleného Dallasu se sjelo nejméně pět korejských televizních štábů a další novináři: jen aby zblízka sledovali, jak trénuje první soupeř na šampionátu. Že jejich tým rozbil stan v Guadalajaře, aby se připravil na vysokou nadmořskou výšku? No a?
V Koreji přece fanoušci fotbal hltají a je vlastně jedno, jaké téma jim média předhodí.
Proto se reportéři z daleké asijské země trmáceli na jediný otevřený trénink českého týmu a snažili se z podívané, která se jim naskytla, vyždímat maximum.
Zvědavě se vyptávali v rozhovorech s českými hráči i trenéry.
Když viděli, že kolegové z Česka zpovídají Radka Faksu, který v Dallasu už deset let hraje NHL, nastavovali diktafony také, přestože jim hokej téměř nic neříká.
Fanoušek Faksa: Příště vezmu syna, kopne si s Coufalem. Lístky? Asi zatáhnu za nitku![]() |
A nakonec odchytávali i české novináře s prosbou: „Interview about Korean team? Five minutes?“
Což ještě nebylo nic proti tomu, co se dělo přímo v Guadalajaře: korejští žurnalisté totálně zaplnili tiskový sál, kde bylo během chvíle nedýchatelno, jako diví se hlásili o mikrofony a hltali každé slovo, ačkoli se trenér Hong Mjong-po ani hvězdný útočník Son Hung-min moc nerozpovídali. Ale Korejcům vážně stačí málo, zajímá je téměř cokoli.
Osobní zkušenost z předchozího šampionátu z Kataru: Pokud jim předvedete, že máte na fotbalové reálie pamatováka, dějí se věci. Tenkrát stačilo sednout si poblíž nich při obědě v tiskovém středisku, zmínit pár jmen z týmu, který o dvacet let dřív doma rozjel fotbalové šílenství a Čcho Won-he, bývalý reprezentant a toho času cosi jako influencer, už přemlouval: „To mi musíš říct na kameru!“
Obří zájem o Korejce. Son: Já proti Schickovi? Nehrajeme jeden na jednoho |
Před ní pak hrál překvapeného. Když znovu slyšel, že Čech si pamatuje jména jako An Čong-hwan, Song Čong-guk nebo I Un-dže, valil oči a naoko žasl: „Óóóó! To není možné! Cože, ty si pamatuješ i Čcha Tu-riho? Nechápu!“
Přitom tenkrát Korejci vážně ohromili celý svět. Hodně se řešilo, že je do semifinále pomohli dotlačit rozhodčí, ale i tak váleli. To díky mistru Hiddinkovi, který na exotickou nabídku kývl v roce 2001.
Pokud chtěl z Evropy utéct od všudypřítomného tlaku, moc to nevyšlo. V zemi, která se zrovna chystala spolupořádat mistrovství světa, do Hiddinka novináři od začátku šili, nelíbilo se jim třeba, kolik času tráví na procházkách s přítelkyní Elizabeth. Často slyšel: „Věnuj se víc týmu! Ať to zas není ostuda!“
Abyste chápali: Korejci před Hiddinkovým nástupem na světový šampionát postoupili pětkrát v řadě, ale nevyhráli jediný zápas. Jenže s nizozemským filutou se vše změnilo.
Dal dohromady tým, který před fanatickými fanoušky postupně odkopal z cesty tři evropské obry: Portugalsko, Itálii i Španělsko. Právě tehdy dvakrát pomohl omyl rozhodčích, ale i tak po semifinálovém vyřazení od Němců ležela země Hiddinkovi u nohou.
Jako první cizinec si kráčel pro čestné jihokorejské občanství, jako výraz vděku dostal luxusní vilu na ostrově Čedžu, aerolinky mu darovaly permanentku do první třídy, čtyřicetitisícový stadion v Kwangdžu nese jeho jméno a fanoušci ho dodnes zbožňují.
Nikdo z nástupců na něj zatím nenavázal. Může něco změnit zápas proti Česku?






































































