„Strašně si toho vážím. Sašovi se splnil dětský sen a já jsem ten nejšťastnější člověk na světě,“ hlásí hrdý rodič.
V noci na pátek jeho syn okusil úchvatnou atmosféru na stadionu Estadio Akron v mexické Guadalajaře, kde český tým odehrál úvodní duel proti Jižní Koreji (1:2).
Ještě před pár týdny jste asi vůbec nedoufal, že se váš syn na turnaj dostane. Co jste si pak pomyslel?
Kdyby mi to někdo řekl v zimě, poslal bych ho na vyšetření k doktorovi. Samozřejmě to byl pro nás šok, ale velice příjemný. Když se Saša v zimě vracel do Plzně, měl jsem jediné přání, aby vůbec dostal šanci a mohl ukázat, co v něm je. A pak sedím doma a po nominaci mi v hlavě běží, že kluk letí na světový šampionát. Neskutečné!
Kudy vedla Alexandrova cesta k profesionálnímu fotbalu?
U nás sportovala celá rodina. Odmalička hrál tenis, zkoušel hokej, lyžoval, ale nakonec zvítězil na celé čáře fotbal. Začínal u nás v Klatovech a od jeho jedenácti let jsme začali pravidelně dojíždět do Plzně. O dva roky později už byl v akademii. Že by z něj mohl být opravdový profesionál, nám začalo docházet až ve chvíli, kdy jej trenér Bílek vytáhl do letní přípravy na sezonu 2022/23. Obrovskou zkušeností pro něj byly i zápasy v mládežnické Lize mistrů. Tam hrál proti Yamalovi, Pavlovičovi, Cubarsímu, Casadóovi, což jsou dnes světové hvězdy. Poté odešel na hostování do Táborska, ale skutečným milníkem v jeho kariéře byl návrat do Viktorky a zařazení do prvního mužstva před dvěma roky. Pod trenérem Koubkem okusil ligu i náročné zápasy v Evropské lize.
Hřích ho nevyužít, řekl Koubek o Sojkovi. Proti Koreji se neztratil, nastoupí i příště? |
Vy jste hrál fotbal, váš starší syn také. Bylo jasné, že stejnou cestu zvolí i Alexandr?
Samozřejmě oba kluky ovlivnilo, že jsem dříve také hrál. Od mala se mnou chodili na hřiště a bylo velmi pravděpodobné, že si tento sport vyberou. Nikdy jsme je však s manželkou do ničeho netlačili, vždy jsme nechali rozhodnutí na nich. Saša začal chodit na fotbal s bráchou, to mu byly asi dva roky. Když Jindra začal hrát, Saša chtěl taky, jenže byl mladší než ostatní a nemohl mít registraci. Již tenkrát se projevila jeho tvrdohlavost. Když nemohl hrát zápasy, tak s nimi přestal i trénovat. Seděl na míči u lajny a díval se na bráchu. Znovu začal se staršími kluky až v šesti letech, když už mohl být registrovaný.
Pomohl mu zimní přesun z Hradce Králové zpět do Plzně?
Popravdě jsem byl velmi rozpačitý, protože v Hradci začal v průběhu podzimu pravidelně nastupovat v základu. Viděl jsem, že jeho výkony rostou a že v průběhu jara mohl mít v mužstvu ještě větší roli. Návrat do Plzně jsem vnímal jako nejistotu v tom, jaké bude jeho zápasové vytížení. Ale Saša té cestě věřil. Měl v sobě obrovské odhodlání a s odstupem času musím uznat, že měl pravdu. Kdyby v zimě do Plzně nešel, dres národního týmu by teď na mistrovství světa neoblékl.
Dařilo se mu na hostování v Táborsku i Hradci Králové. Proč se nedokázal prosadit ve Viktorii dříve?
Na tuto otázku nelze odpovědět jednoznačně. V životě a ve sportu obecně platí, že všechno má svůj čas. Proto, aby se mohl prosadit ve Viktorce, musel projít hostováním v Táboře i přestupem do Hradce. A obě tyto štace mu hodně daly, v podstatě ho připravily na to, aby prorazil v Plzni. Jak na Táborsko, tak na Hradec rád vzpomíná a uvědomuje si, že bez nich by nebyl tam, kde je dnes.
Bylo důležité, že měl správné nastavení?
Ve špičkovém týmu není jednoduché se ihned prosadit, neboť je v nich značná konkurence. Pro kluky, kteří do té doby v podstatě hráli pořád, je problém, když najednou musí sedět na lavičce a čekat na šanci. V tomto okamžiku je důležitá hlava i nastavení hráče. Právě hlava mu začala správně fungovat v Táborsku pod náročným trenérem Nádvorníkem. Poté v Plzni pod minimálně stejně důsledným trenérem Koubkem a pak i v Hradci, kdy dostával příležitosti od trenéra Horejše. V Hradci si naplno uvědomil, že skutečně může hrát prvoligový fotbal a uspět v něm. Sebevědomí hráče se vždy odvíjí od důvěry trenéra a je to vidět i nyní v Plzni.
Poslední ligové zápasy odehrál ve skvělé formě, díky tomu si řekl o nominaci na MS. Pomohla mu k ní právě důvěra trenéra Martina Hyského?
Ta byla naprosto zásadní. Bez důvěry trenéra a minut na hřišti začne každý fotbalista pochybovat sám o sobě. Saša si začal víc věřit, hrál uvolněně, víc si dovolil. Samozřejmě přijdou chvíle, kdy se nedaří jednotlivci ani celému týmu, ale pokud máte v zádech trenéra, který vás podrží, tak se dokážete z každé krize vyhrabat. Syn ví, že musí makat každý den, aby tu důvěru splatil. A to je ten nejlepší motor, jaký může mít.
Doma jsme si zasadili kousek trávníku ze hřiště, vzpomíná Sojka na první titul Plzně |
Po poslední přípravě s Kosovem musel trenér Miroslav Koubek škrtnout tři jména. Věřil jste, že se váš syn do nominace dostane? A stihl jste to pak oslavit?
No, s oslavou je to u nás trochu komplikované. Samozřejmě jsem strašně doufal, ale byly to nervy. Vypadnout jako jeden z posledních těsně před odletem, to je pro každého kluka hrozná rána. Naštěstí to klaplo a Saša může nabrat ty největší zkušenosti, jaké fotbal přináší. A oslava? Ta teprve bude. Po zápase s Kosovem, když běžela nominační tiskovka, tak jsem se zrovna vracel z Amsterdamu. A aby toho nebylo málo, postihl mě silný záchvat dny. Takže momentálně sotva lezu, natož abych skákal radostí a otvíral šampaňské. Ale určitě, až se dám do pořádku, oslavy s rodinou a kamarády doženu.
Trenér Koubek prohlásil, že rozhodla Alexandrova univerzálnost. Kde tuto schopnost získal?
On má fotbal zkrátka skvěle načtený, má výbornou fyzičku a úžasné vnímání prostoru. Odmalička byl na hřišti tam, kde ho tým zrovna nejvíc potřeboval. Nikdy nehrál na vlastní triko, je stoprocentně týmovým hráčem. Už v žácích chvíli bránil a za minutu byl v útoku. Vyzkoušel si všechny pozice sám od sebe, aniž by mu to trenéři museli nařizovat. V dospělém fotbale už to tak divoce samozřejmě nejde, ale ta tvořivost a univerzálnost v něm zůstala.
Alexandr Sojka v souboji s I Han-pomem z Jižní Koreje na MS ve fotbale.
Účast na šampionátu je pro něj obrovskou zkušeností. Může z ní těžit do budoucna?
O tom vůbec nepochybuji. Už jen to, že se mladý kluk ze Šumavy najednou dělí o kabinu s hráči jako Schick, Souček, Darida nebo Šulc, mu dá hrozně moc. Vidět, jak tihle borci makají, chystají se na zápas, působí na hřišti, to vás prostě vystřelí mentálně i fotbalově úplně jinam. Ještě před pár lety měl Saša v pokojíčku na zdi vylepené plakáty hvězd jako Messi, Ronaldo nebo Neymar. A teď s těmi ikonami bude na mistrovství světa. Jsem si jistý, že se z Ameriky vrátí úplně jiný Sojka - zkušenější, dospělejší a připravený na velké věci.
