„Manželka to zvládá dobře, ze srazu přijedu rovnou do nového. Je vlastně docela fajn, že se nemusím s ničím tahat,“ zacukají mu koutky. „Už tři týdny před nominací, kdy mi trenér Koubek poprvé volal, jsem paní lehce varoval: Víš co? Možná mi to s tím stěhováním nevyjde.“
A nevyšlo!
Mohl jsem mít dlouhé volno, což by se mi docela šiklo. Poslední týdny byly náročné, kdykoli jsem hrál zápas, někdo mě trefil do kotníku a já se z toho tři čtyři dny dostával. Ale to jde teď všechno stranou, protože se nám může s nároďákem povést velká věc. Vážím si toho, že jsem tady a že můžu pomoct.
Třeba rozhodující penaltou. Kdyby na ně došlo zítra proti Dánsku, šel byste znovu?
Asi bych musel, ne? (úsměv) Vždycky záleží na situaci. Proti Irům byli čtyři kluci napsaní na papírku, jedno místo zůstalo volné, tam se pak dopsalo moje jméno. Měl jsem trochu štěstí, že jsem za všechny slízl smetanu, neměl jsem to těžší než ti, kteří kopali přede mnou. Ale když bude potřeba, budu znovu připravený.
Páska mě změnila. Najednou je mi fuk, kdo dá gól. Když vyhrajeme, vím, že mám splněno.
