Dva příběhy, dvě úplně jiné planety.
Na jedné žije fotbalový superman, na zádech nosí posvátnou desítku a na levé paži kapitánskou pásku. Mladší generace si s ním spojila výraz GOAT, což je zkratka pro anglický termín Greatest of all time.
Lionel Messi na fotbalovém šampionátu rok před čtyřicítkou opravdu přesvědčuje, že je nejlepším fotbalistou všech dob. Na patrně poslední argentinské misi je nejproduktivnějším hráčem turnaje, dal osm branek, čtyři nachystal spoluhráčům a po čtyřech letech je připravený dopsat další zlatý příběh.
A druhá planeta?
Z ní pochází docela obyčejný chlápek, žádná prvoplánová superstar. Mikel Oyarzabal, jednička španělského útoku, cestou do finále posbíral už pět gólů, ale potkat ho na ulici, třeba si ani nevšimnete. Vysokoškolák, kdysi vynikající plavec a nadějný judista. Před dvěma lety coby žolík rozhodl finále Eura v Berlíně, ale život se mu naruby nepřevrátil.
Stále nenápadný a nedoceněný šampion, který celou kariéru kope v domovském San Sebastianu, nemá ani vlastního agenta a o manželce Ainhoe, která je lékařkou, tvrdí, že fotbal příliš nemusí: „Drží mě při zemi. Díky ní i synovi vím, že kopání do míče rozhodně není ta nejdůležitější věc na světě.“
Velkolepé finále je tady!
 |
Argentina proti Španělsku. Už v neděli od 21.00.
Na obrovitánském stadionu MetLife v New Jersey se chystá okázalá paráda. Vystoupí Madonna, Shakira, Justin Bieber a spousta dalších, v nejluxusnější lóži na tribuně by neměl chybět ani Donald Trump.
Proto se vedle fotbalu dopředu řeší i spousta dalších témat. Na jak dlouho se natáhne poločasová pauza, když do ní FIFA po americku vpáčila nablýskanou halftime show? V jaké kondici bude už tak poničený trávník, když na něm kromě fotbalistů budou skotačit i stovky tanečníků? A jaké bude slavnostní předávání trofeje, když u něj podobně jako při loňském klubovém šampionátu bude asistovat i americký prezident?
Modly z Argentiny
Snad se v neděli před půlnocí debata opět stočí zpátky k fotbalu a třeba právě i k Messimu s Oyarzabalem, kteří svým pojetím oba finálové soupeře v lecčems symbolizují.
Argentinu táhne maličký génius, o kterém se nejen doma mluví s téměř nábožnou úctou.
Adrián Coria, trenér, který ho jako prcka sledoval v Newell’s Old Boys, by vám vysvětlil: „Všechno, co teď Leo dělá na hřišti – kličky, střelba, průnikové přihrávky – zvládal, už když mu bylo dvanáct a byl o třicet centimetrů menší a dvacet kilo lehčí. Je jako to nejlepší ovoce z nejhezčího argentinského sadu.“
Nevykládejte tu nesmysly. Messi odmítl, že by Argentině pomáhali sudí |
Modlu Argentinci potřebují, aby cítili, že mají šanci uspět. Když urvali v osmasedmdesátém první světové zlato, upnula se celá země k famóznímu střelci Kempesovi. O osm let později si zadělal na svatořečení geniální rebel Maradona. Před čtyřmi lety v Kataru zažíval totéž Messi, přitom se řešilo, jestli v pětatřiceti ještě bude stačit. A teď? Jeho veličenstvo Lionel je v devětatřiceti v ještě lepší formě a každý zápas pomohl rozseknout góly nebo geniálními přihrávkami.
Argentina, model 2026, to je sólo pro Messiho, byť podpořené srdnatou snahou parťáků, kteří za kapitána všechno oběhají, když sám šetří síly v chůzi, nebo rovnou vestoje.
A teď si představte: mohl by tohle privilegium mít kdokoli ze Španělů? Copak by to na hřišti nebylo znát? Ale jistě, že bylo, protože Messi je jen jeden a jeho styl je nepřenositelný.
Zodpovědnost i privilegium. Finále je jen pro vyvolené, říká kouč Španělů |
Už když Španělé před šestnácti lety zvedali zlatou trofej nad hlavy poprvé v historii, dovedl je k triumfu propracovaný systém, z něhož nevyplaval žádný vyložený diamant. Útočník Villa sice dal pět gólů, ale vybavíte si ho coby jasného lídra?
Nebyli to spíš fikaní záložníci Xavi s Iniestou? Nebo možná dokonale sladění stopeři Puyol a Piqué? A co brankář Casillas, kliďas s kapitánskou páskou? Nevíte, koho vybrat. A podobné to je teď.
Madre mia! Vy o něm mluvíte?
Před turnajem se nabízelo jméno zázračného chlapce Yamala, ale i on se zatím spíš obětuje pro tým, než aby ho sám táhl. Proto španělskou jízdu víc odráží právě Oyarzabal, útočník desátého týmu tabulky španělské ligy a dokonalý protiklad fotbalové hvězdy.
O pozornost nestojí, tetování nemá. Když se ho ptali, jak stihl během kariéry vystudovat obchod na univerzitě v Bilbau, jen se pousmál: „Jednoduše. Zatímco ostatního kluci se v autobuse cestou na zápasy bavili, chechtali se nebo poslouchali hudbu, já se zavřel do svého světa a pročítal skripta.“
V Realu Sociedad odehrál neskutečných 437 zápasů, a pomalu aby mu před stadionem hledali místo na sochu, ovšem jakmile obleče španělský dres, ocitá se ve stínu. Když se na něj při jedné z tiskovek během mistrovství zeptali dva různí novináři, kouč Luis de la Fuente spráskl ruce: „Madre Mia! Že bychom si ho konečně začali trochu všímat?“
Pomalu, ale jistě.
Mikel Oyarzabal v modrobílém dresu Realu Sociedad a Lionel Messi ještě coby hráč FC Barcelona . Třetím do party je tu Ousmane Dembélé.
Ačkoli na piedestalu budou asi už navždy stát jiní. U Messiho výjimečnost na hřišti vidíte na první pohled, občas stačí jediný dotyk. To u Oyarzabala musíte chvíli hledat a přemýšlet.
Není nejrychlejší.
I technicky nadanější borce byste v současném španělském týmu našli.
Přesto je v devětadvaceti v historické tabulce reprezentačních střelců s 30 góly na dohled Moratovi s Torresem a před zítřejším zlatým zápasem budou Španělé chtít probudit jeho nevídané kouzlo. V kariéře hrál Oyarzabal šest finálových duelů a pokaždé dal gól. Rozšíří jedinečnou sbírku na mistrovství světa?
