Erling Haaland byl celý rudý, když se v téměř čtyřicetistupňovém parnu na stadionu v Miami konečně schoval pod stříšku nad norskou lavičkou a s vyčerpaným výrazem ve tváři sledoval, jak jeho spoluhráči válčí o pokračování v turnaji.
O chvíli dřív si na stejném sedátku nechával masírovat naražené levé stehno a nejen norské fanoušky v ten moment napadlo: „Tak přece je tenhle viking taky jenom člověk.“
Poslední měsíc to tak nevypadalo.
Při premiéře na světovém šampionátu nastřílel sedm gólů ve čtyřech zápasech a statečný národ protáhl mezi osm nejlepších. S typickou blonďatou hřívou staženou do gumičky, kterou pokaždé sladil s barvou dresu, dvěma trefami v osmifinále seknul i Brazilce a trenér Stale Solbakken říkal: „Tohle je největší den v historii norského fotbalu!“
Krásný a sympatický příběh však v sobotu dostal hořkou tečku.
Norové se po ztraceném čtvrtfinále s Anglií zlobili na francouzského sudího Turpina. Vyčítali mu, že si před prvním gólem Bellinghama nevšiml, jak balon změnil směr po kontaktu s kabelem od kamery zavěšené nad trávníkem. A že po přestávce odvolal pro změnu trefu norského stopera Heggema, neboť právě Haaland těsně předtím oběma rukama povalil k zemi bránícího soupeře.
Ale to už je pryč.
Skandál, fraška, vítězem je rozhodčí. Norové cítí křivdu kvůli neuznané brance![]() |
A kdo čekal, že se ke kritice po utkání připojí i sám Haaland, nemohl se splést víc. Jakmile se v klapajících žabkách objevil v chodbičce, kde na něj čekali novináři, usmíval se a zvesela hlásil: „Posledních šest týdnů? Nejúžasnější dobrodružství mého života. Nikdy nezapomenu.“
Nezapomene ani Amerika.
Tohle zdaleka není jen příběh úžasné norské jízdy, ale také zrod nečekané love story, jejíž je Haaland ústřední tváří.
Všimli jste si, jak o něm v posledních dnech píšou zámořská média? A jak jsou z něj Američané doslova paf: „Neznali jsme ho, ale je úžasný.“
Taková normální fotbalová superstar a – Messi či Mbappé prominou – nejvýraznější postava celého šampionátu. V očích běžných Američanů je totiž Haaland nejen top sportovec, ale také senzace sociálních sítí. Pouze na Instagramu mu během turnaje přiskočilo přes 20 milionů sledujících (nově jich má více než 64 milionů) a rekordy trhají také jeho pravidelné videoblogy, na nichž fanouškům od podzimu přibližuje, jak si vybírá kvalitní steaky na farmě a pije syrové nepasterizované mléko.
V moderním světě, kdy se z elitního sportu stal tvrdý byznys a z největších hvězd nedostupné celebrity, je Haalandova bezprostřednost i suchý humor pro největší a nejvýdělečnější sportovní trh planety zjevením: během šampionátu si klidně vyrazil s přítelkyní Isabel na narvanou Times Square, v Texasu si užíval na horské dráze v zábavním parku a v centru Dallasu si do westernového obchůdku osobně došel pro kovbojské boty a klobouk.
Pobavil i jindy a jinde: třeba když tápajícím fanynkám, jež se na hotelu pídily po norských fotbalistech, po svém odpověděl: „Se mnou se nefoťte, já tu jen klukům vypomáhám se sociálními sítěmi.“
Rapper Haaland boří hitparády. Remix od slavného muzikanta už si pouštějí miliony |
Dnes už by asi tak snadno neproklouzl. Během uplynulých týdnů se totiž Haalandovi otevřely dveře do úplně jiné sféry.
Vždyť už mu přilétla pozvánka i do populární talk show Jimmyho Fallona, kterou týden co týden v premiéře hltají až dva miliony Američanů. Do Států přicestoval jako fotbalová hvězda a odjíždí coby globální ikona.
Jaké to je?
„Celkem fajn. Můžu říct, že jsem se svým životem docela spokojený,“ cukaly mu koutky, než se po poslední porážce s Anglií víc rozpovídal i o norské jízdě: „Jako bychom nasedli na obří horskou dráhu a zažili úplně všechno. Tlak, ale i neskutečné množství emocí. Všichni můžeme být pyšní!“
A on zejména.
V Norsku přitom pověst rozverného baviče dřív nemíval. Když před dvěma lety v Oslu před přípravným zápasem proti Česku nečekaně dorazil na tiskovku, norští novináři hostům z Prahy říkali: „Máte štěstí. S námi skoro dva roky nemluvil.“
I veřejnost ho vnímala především jako uzavřeného ledového krále, stoprocentně koncentrovaného na fotbal, trénink a zdravý životní styl. Až Amerika v něm naplno probudila týpka, který si dokáže udělat srandu sám ze sebe. Jako by právě za Atlantikem našel své pravé já, z nějž jsou všichni kolem na větvi. Například věhlasný Washington Post napsal: „Šampionát brzy skončí, ale legenda Erlinga Haalanda bude žít dál.“
Bez ohledu na to, že v sobotu neměl svůj den.








































































