Na šampionátu v Americe se s ním chce vyfotit snad každý. Také argentinský trenér Lionel Scaloni se po tiskové konferenci před zápasem skupinové fáze s Jordánskem za ním pro společnou fotografii zastavil.
Enrique Macaya Márquez během své kariéry trvající téměř sedm desetiletí reportoval z neuvěřitelných 18 mistrovství světa v řadě. Jeho první se konalo v roce 1958, kde hrál 17letý zázračný talent jménem Pelé.
Bylo mu 24 let, když ho do Švédska vyslali. Ale zejména kvůli Čechoslovákům na šampionát nemá dobré vzpomínky. Jeho Argentinci překvapivě vyletěli už ve skupině, když jim v posledním zápase parta okolo Josefa Masopusta přibalila na cestu šestigólový příděl.
„O Československu jsme nevěděli téměř nic. Neměli jsme žádné informace, žádná data, a oni nás překvapili,“ diví se i po 68 letech Macaya, jak se argentinskému novináři říká.
Československo i přes vysoké vítězství také nepostoupilo ze skupiny. Po shodném počtu bodů odehrálo dodatečný zápas, ve kterém podlehlo po prodloužení 1:2 Severnímu Irsku, se kterým na úvod turnaje prohrálo 0:1. Ostrované tak ze druhého místa tabulky postoupili do čtvrtfinále společně s prvním Německem. Poslední Argentina získala, podle tehdejšího systému, jen dva body za výhru nad Severním Irskem. Šampionát nakonec poprvé ovládla Brazílie.
Má za sebou opravdu pozoruhodný příběh. Za téměř sedm desetiletí pozoroval, jak se fotbal mění k nepoznání.
Psal o Pelém, Diegu Maradonovi, Lionelu Messim a nespočtu dalších skvělých hráčů. Televize mezitím přešla na digitální vysílání, statistiky jsou k dispozici okamžitě a mistrovství světa se proměnila v globální spektákly.
Jedna věc se však nezměnila: Macaya odmítá dělat ukvapené závěry.
Tato filozofie formovala i jeho pohled na to, když Scaloniho v roce 2018 nečekaně jmenovali trenérem argentinské reprezentace. „Neměl jsem velké naděje,“ říká pro BBC Sport Macaya, který působí jako komentátor v argentinském rádiu DSPORTS. „Neznal jsem ho.“
Special moments for 91-year-old Argentine journalist Enrique Macaya Márquez, who is covering his 18th @FIFAWorldCup 🥹👏 pic.twitter.com/hpFY7bWB5w
— FIFA (@FIFAcom) June 28, 2026
Scaloni od té doby dovedl Argentinu k vítězství na Copě Américe, ve Finalissimě i na mistrovství světa a proměnil tak to, co mnozí považovali za jeden z největších fotbalových hazardů, v jeden z největších úspěchů.
Macaya tvrdí, že sledování těchto událostí upevnilo něco, čemu věřil po celou svou kariéru. „Nemůžete někoho soudit, aniž byste měli mnohem hlubší a ucelenější pochopení osoby, kterou soudíte,“ míní.
Argentina se opět probojovala do semifinále mistrovství světa a připravuje se na středeční utkání se starým dobrým známým nepřítelem z Anglie.
Falklandy, Boží ruka, Beckhamova červená. Výjimečná rivalita mezi Anglií a Argentinou |
Macaya věří, že trojnásobní šampioni mají velkou šanci zopakovat svůj poslední úspěch z roku 2022. „Samozřejmě že mohou. Pokud mluvíme o tom, co je možné, o budoucnosti, tak věřím, že Argentina je schopná vyhrát.“
A kdo je jeho oblíbený argentinský fotbalista? „Samozřejmě Messi,“ tvrdí. Když však následuje nevyhnutelná otázka: Kdo je nejlepší všech dob? jistota mizí.
„Ta otázka si zaslouží úsměv,“ říká Macaya. „Není možné srovnávat hráče napříč historií. Časy se změnily. Soupeři se změnili. Každý hráč je jedinečný. Můžu říct, koho jsem osobně měl rád, ale to neznamená, že věřím, že ten hráč byl nejlepší v historii.“
Před definitivními žebříčky dává přednost nuancím i při srovnání Messiho s dalším argentinským velikánem nosícím desítku na zádech – Diegem Maradonou. „Je velmi těžké provést objektivní srovnání. Soupeři byli jiní. Potřeby byly jiné. Podpora od spoluhráčů byla jiná. Každý z nich měl svůj vlastní život a svou vlastní historii,“ míní respektovaný novinář.
My fakt nejsme normální. Messi si užívá argentinskou jízdu. A co premiéra s Anglií? |
A podobnou odpověď dává na otázku, jak by porovnal Pelého Brazílii z roku 1970 s Maradonovou Argentinou z roku 1986: „To se nedá vůbec srovnávat. Styl hry je úplně jiný.“
Porážky jsou pro něj stejně důležité jako vítězství, neboť negativní výsledky jsou také součástí vzpomínek na nezapomenutelné zápasy. Pro Argentince však vítězství na mistrovství světa přirozeně zaujímají zvláštní místo.
„Vítězství na mundialu patří k mým nejoblíbenějším vzpomínkám a v případě Maradony si myslím, že mu ta trofej konečně dala smysl, který hledal celý život: stát se mistrem světa,“ říká Macaya.
A po téměř 70 letech, kdy informačně pokrýval největší sportovní událost světa, se pomalu chystá jeho kariérní konec. „Někdy do důchodu půjdu,“ směje se. „Teď odcházím… takže zavěsím a necháme to na jindy.“
Pro někoho, kdo strávil celý život dokumentováním fotbalové historie, by případná argentinská obhajoba působila jako důstojný způsob, jak završit pozoruhodnou kariéru. Věrný své povaze však Macaya Márquez svým rozloučením nikdy nepůsobí, jako by bylo definitivní.
A pokud zdraví dovolí, dost možná ho uvidíme i za čtyři roky. Obzvlášť, když se jeden ze zahajovacích zápasů na počest 100. výročí od prvního turnaje odehraje v Buenos Aires, hlavním městě Argentiny.
