Jeden z nejoddanějších mexických fotbalistů se loučí. S národním mužstvem a možná i s fotbalovou kariérou. Tým sice jde do vyřazovací fáze mistrovství světa, ale kdo ví, jestli se do brány Ochoa ještě dostane.
„Co mi probíhá hlavou? Mnoho let a mnoho příběhů,“ řekl brzy jedenačtyřicetiletý gólman v mexické televizi po zápase s Českem (3:0).
„Můj první zápas tady, v té brance,“ rozhlédl se po posvátném Aztéckém stadionu.
„Trofeje s mým klubem. Chvíle s národním týmem, kvalifikace, mistrovství světa. Podpora fanoušků. Nemám slov, abych jim, svým spoluhráčům a trenérovi poděkoval za to, že mi umožnili prožít tento poslední okamžik.“
Prožil ho ve čtvrtek nad ránem středoevropského času. Čtvrt hodiny před koncem zápasu s Českem se zvedl z lavičky a za chvíli vběhl na hřiště.
Umožnil mu to slaboučký soupeř i rozhodnutý stav 2:0, jinak byste přece gólmana nestřídali, když nemá zdravotní potíže.
Česko - Mexiko 0:3, tři minely a konec fotbalistů na MS, ve skupině jsou poslední |
Nastoupil do 154. utkání za národní mužstvo. K dvanáctému na mistrovství světa. Po Lionelu Messim a Cristianu Ronaldovi je teprve třetím fotbalistou v historii, který se zúčastnil šesti šampionátů, byť na rozdíl od těch dvou nastoupil jen na čtyřech.
„Stálo mě to hodně vytrvalosti a obětování, ale s pomocí mojí rodiny jsem to dokázal. To úsilí za to stálo.“
Mexiko už před závěrečným soubojem ve skupině mělo jistotu, že obsadí první příčku. A čekalo se, že Ochoa bude už v základní sestavě. „Dárky nerozdávám,“ pronesl kouč Javier Aguirre na tiskovce v předvečer duelu.
Mezi fanoušky to vzbudilo tak trochu pohoršení i zklamání, když ho nenašli v základní jedenáctce.
Když v poločase za stavu 0:0 zhasla světa, fanoušci zpívali a pohupovali se do rytmu, náhradníci se rozcvičovali. Jen Ochoa stál u lavičky, vzhlédl do noci a scénu si dokola prohlížel.
Věděl, že moc takových večerů už nezažije. Až skončí šampionát, on se rozloučí s reprezentací a možná i brzy s kariérou.
Nebylo divu, že si to všechno chtěl užít.
Nejlepší část jeho večera přišla v nastavení, když vykopl adresně míč na polovinu Čechů, čímž založil třetí gólovou akci.
Přitom nic z toho prožít nemusel. Poslední tři roky už není mexickou jedničkou. A loni na podzim na něj nezbyla ani role náhradníka. Ocitl se až za Raúlem Rangelem, Luisem Ángelem Malagónem a Carlosem Acevedem.
Na nominaci na šampionát neměl vysoké šance. Ale zranění Malagóna otevřelo prostor tam, kde předtím žádný neexistoval.
Do týmu přinesl zkušenosti, protože patnáct hráčů je na šampionátu poprvé, klid i nadšení. „Je mým idolem,“ řekl sedmnáctiletý záložník Gilberto Mora, nejmladší hráč šampionátu. „Když ho můžeme nazývat spoluhráčem, je to jako splněný sen.“
Původně se nepočítalo, že by se dostal do brány, ale okolnosti se naklonily příznivě.
Když přišla jeho chvíle, při střídání objal jedničku Rangela i všechny ostatní. Tribuny bouřily, až jste z toho měli husí kůži. Běžel do brány a mával fanouškům. Po třetí brance se vydal k lavičce a skočil do náruče kouči Aguirreovi. A za pár chvil byl konec.
Ochoa debutoval v první lize v dresu Clubu América už v roce 2004, o rok později měl premiéru v reprezentaci.
Šampionáty v letech 2006 a 2010 strávil jako náhradník na lavici, v roce 2014 si udělal jméno ve duelu ve Fortaleze proti domácí Brazílii (0:0). I když pak Mexiko v osmifinále vypadlo s Nizozemskem, Ochoa se domů vracel jako hvězda.
Na klubové úrovni sice tak ceněný nebyl, ale pro národní mužstvo byl nepostradatelný. Na vrcholných turnajích v letech 2018 a 2022 byl skvělý.
„Národní tým byl vždycky mým kompasem, dal mi směr. Nevím, jaká by bez něj byla moje kariéra,“ nechal se slyšet v nedávném rozhovor pro FIFA.
