Ovšem pozor!
„Jsem z poloviny Argentinec a z poloviny Čech. Cítím to fifty fifty,“ upozorní a hned vysvětlí: „Ani to nemůže být jinak. Táta je odsud, máma má v Česku celou rodinu. A od doby, co jsem poprvé hájil české národní barvy, mám i já k téhle zemi mnohem blíž než dřív.“
Pokud jste zmatení, dobře poslouchejte: klučina, který se velmi slušně domluví anglicky, dorazil loni v listopadu na sraz českého výběru do šestnácti let. Odehrál dva zápasy proti Rakušanům, zaujal, ale nejen v Česku. I doma v Argentině si všimli, takže na jaře ho pozvali do týmu, který reprezentoval v Panamě na Jihoamerických hrách mládeže. V modrobílém dresu s šestkou na zádech, který mu teď doma v pokojíku visí zarámovaný na zdi.
Že by tím česká část příběhu končila? To se teprve uvidí.
Dřív by si s příbuznými zvládl popovídat, ještě ve školce česky mluvil plynule. Ale jakmile nastoupil do školy a doma jazyk přestal používat, slovíčka se mu z hlavy vykouřila. Až na výjimky.
