Zvykejte si: i to je fotbal v Americe. Konkrétně na obrovitém Dallas Stadium, kde program mistrovství světa odšpuntoval nedělní remízový zápas mezi Nizozemskem a Japonskem.
Byla to show, jakou Evropan nezná. Třeba mu může přijít kýčovitá a přehnaná, snad i odvádějící pozornost od fotbalu samotného. Ale rozhodně je působivá a nezapomenutelná.
Z obrazovky se na vás zubí moderátorky v blyštivých róbách, jedna dokonce v kovbojském klobouku, a za jednou z branek zase poskakují roztleskávačky v bílých kovbojských kozačkách. Když pak fanoušci na povel začnou křičet, na stadionu měří decibely a pak vyhlásí, kdo udělal větší rámus.
K novinářům přitom celý ten hukot až tolik nedoléhá, protože sedí v uzavřeném boxu, kde je atmosféra výrazně naředěná: fandění je slyšet jen skrz malé mezírky mezi skly.
Ale pořád se něco děje.
Na displeji se míhají reklamy, opakovačky, animace. A snad každá drobnost má svého partnera: občerstvovací přestávku přináší sportovní drink Powerade, anketu o nejlepšího fanouška vyhlašuje výrobce brambůrek Lay’s, grandiózní odpočet času před každým výkopem doprovází logo saúdského ropného giganta Aramco, cena pro hráče utkání se oficiálně nazývá Michelob Ultra Superior Player of the Match a hlavní americký vysílatel Fox Sports zase po každém utkání vyhlašuje Nutella Peanut Moment of the Game, tedy moment zápasu.
Nizozemsko - Japonsko 2:2, remízu přinesl kuriózní a šťastný gól Kamady v závěru |
Amerika jak vyšitá.
Bombastická, naleštěná, pompézní, v mnoha ohledech extrémní.
Také Češi si už ve čtvrtek odnesou ze zápasu proti Jihoafrické republice dost možná podobný zážitek. Mercedes-Benz Stadium v Atlantě je na první pohled snad ještě futurističtější než aréna v Dallasu. Gigantickou světelnou kostku sice pod střechou nemá, zato ji zdobí obří kruhová obrazovka dlouhá 335 metrů, jedna z největších svého druhu na světě.
Pohled na Mercedes-Benz Stadium v Atlantě, kde Češi odehrají druhý zápas fotbalového mistrovství světa proti Jihoafrické republice.
Kdo ví, co by na podobné vymoženosti řekli hráči, fanoušci nebo novináři, kteří měli to štěstí a zažili první šampionát v roce 1930. Asi by museli mít dojem, že je kdosi teleportoval do úplně jiného vesmíru.
V Dallasu mají tribuny pět pater, mezi ně se ještě vmáčknou celkem čtyři užší poschodí se skyboxy. Když se vám v aréně, která běžně nese jméno americké telekomunikační společnosti AT&T, nebude chtít cpát se do přeplněného výtahu, můžete si vyšlápnout schody: kdo by rád za pěkným výhledem vyšplhal až nahoru pod střechu, ten jich zdolá skoro dvě stě.
Běžně se tu nehraje evropský, ale americký fotbal. Proto pod stropem visí pět vlajek s šedou hvězdou, znakem místních Cowboys: připomínají pět titulů v NFL, byť s trochu matoucím nápisem World Champions.
Během mistrovství se na stadion s klimatizací a zatahovací střechou vměstná maximálně sedmdesátitisícová návštěva. Organizátoři museli dočasně zrušit dvanáct luxusních boxů přímo u hrací plochy, aby na stadion vmáčkli hřiště podle předepsaných rozměrů FIFA.
A pozor: protože Cowboys běžně hrají na umělém trávníku, bylo nutné na stadion před šampionátem dopravit i přírodní trávu. Pěstovali ji na pečlivě předvybrané farmě ve stovky kilometrů vzdáleném Coloradu, odkud ji do Dallasu dopravili v chladírenských kamionech.
Pohled na Dallas Stadium během fotbalového mistrovství světa.
Jeden z mnoha důkazů, že Amerika je vážně zemí neomezených možností.
Když v září 2005 začali monstrózní stadion budovat, odhadované náklady za čtyři roky dvakrát přestřelili. Investice se vyšplhala přes 1,2 miliardy dolarů, od té doby navíc excentrický majitel Cowboys Jerry Jones napumpoval do stadionu minimálně další půlmiliardu.
I s vidinou fotbalového mistrovství světa.
