Pamatujete?
Jedno škobrtnutí ho navždy zapsalo jako neambiciózního chlapíka, který odmítá jeden z největších jobů na planetě.
Když v anglickém reprezentačním bezvládí zaskakoval po odcházejícím Garethu Southgatovi, dvojnásobném stříbrném trenérovi z posledních evropských šampionátů, utrousil: „V listopadu budu doufejme zpátky u jedenadvacítky.“
Po kritice na nečekaný říjnový domácí výbuch s Řeckem (1:2) jako by si až skoro postěžoval, že tuhle práci vlastně dělá jen proto, aby nepotopil anglickou asociaci, která si ho od tehdejší jedenadvacítky vytáhla.
Minimálně tak to na první dobrou vyznělo.
Hledá se trenér. Zn.: Já to dělat nechci. Proč kouč Anglie odmítá životní šanci? |
Teď Carsley, jedenapadesátiletý holohlavý kouč, který radši nosí sportovní teplákovku místo obleku, bude místo áčka opět v čele kategorie do 21 let. Opět v zahajovacím utkání proti Čechům, které vypukne ve čtvrtek v devět večer. Tentokrát coby obhájce titulu.
I kvůli úspěchu v Rumunsku a Gruzii, pod který se před dvěma lety senzačně podepsal a po němž se jeho agresivnímu útočnému stylu v čele s Colem Palmerem a Anthonym Gordonem začalo přezdívat „Carsball“, se nelze divit, že právě po něm tehdy tápající Angličané sáhli.
Potřebovali čas na výběr nového Southgatea. A Carsley znal hráče, prostředí, styl i komunikaci. V té ale nakonec úplně pohořel.
„Tohle místo si zaslouží světového trenéra, který už v kariéře nějaké trofeje vyhrál. To já jsem pořád na začátku cesty,“ snažil se dovysvětlit původní myšlenku.
Možná v dobré víře, ale v očích veřejnosti se tím prakticky vyautoval pro případ, že by s ním Angličané vydrželi mnohem déle, než původně avizované tři překlenovací srazy.
S někým, kdo si ani nevěří? Kdo by radši zůstal schovaný někde, kde mediální pozornost vrcholí jednou za dva roky? Těžko.
I proto pak nejen Angličané se zdviženým obočím očekávali vysvětlení. Vy to, pane trenére, dělat nechcete? Tak proč jste tady?
Přitom on se možná jen skromně snažil popsat roli, ve které se ocitl.
„Rozhodně jsem se nechtěl vzdávat možnosti být stálým trenérem reprezentace. Jen jsem se snažil naznačit, že tohle je top příležitost pro top trenéra,“ zamotával se čím dál víc. „Práce s plejery téhle velikosti je privilegium.“
A ne že by ji Carsley nezvládal odborně. O tom není sporu. Vždyť ze šesti zápasů pět vyhrál a na hru se dobře koukalo. On ji bohužel nezvládl rétoricky.
Angličtí fotbalisté do 21 let společně s trenérem Leem Carsleym děkují fanouškům po přátelském utkání s Portugalskem.
Od pohledu je to stará škola. Carsley podobně jako jeho český protějšek Jan Suchopárek raději nazuje kopačky než naleštěné polobotky. Na trávníku se snaží trávit maximum času a neřeší drobnosti, které zdobí prvotřídní manažery.
Jenže bohužel pro něj se vrcholový fotbal posouvá právě tímhle směrem. A být koučem Anglie, která na výrazný úspěch čeká přes šedesát let, vyžaduje neobyčejně trénovanou psychiku.
Carsley při rozhovorech často zadrhával, opakoval, váhal. „Byl to pro mě výstup z komfortní zóny,“ přiznal po pár týdnech u seniorské reprezentace. A když si po první blamáži potřeboval ulevit od tlaku, vznikla hloupost, kterou by podruhé nejspíš nezopakoval.
„Pokud v sobě Lee nemá vášeň a není schopen říct, jestli o tu práci stojí, nejspíš vážně není pro něj,“ mínil například expert Ian Wright. A zdaleka nebyl sám.
Koho sledovat na malém Euru? Hvězdy Anglie, slovenská střela i stamilionoví hoši |
Anglie nakonec vybrala německého specialistu Thomase Tuchela, který Carsleyho definici splňuje do puntíku: světový trenér s plnou skříní trofejí a zkušeností. Z Německa, Francie i Anglie.
I proto teď Carsley, někdejší reprezentant Irska, s kopačkami dennodenně pobíhá po nablýskaném tréninkovém komplexu v Šamoríně, sídle Slovenského olympijského centra, kde se zpátky ve své pohodlné bublině připravuje na obhajobu.
A kdo ví, třeba jednou skutečně přijde čas, kdy Carsley usoudí, že je na nejvyšší úroveň konečně připravený. Záleží, jestli mu Angličané dají druhou šanci.
