Vypadá pořád jako tehdy. Jako by doteď neslezl z trávníku. „Věci na běhání, které jsem nosil ještě v Hamburku, mi pořád jsou,“ pochlubí se.
Profíky už sleduje jen zpovzdálí. Vychovává tři děti, syna sám vede v přípravce Bohemians. Vystudoval nejvyšší trenérskou licenci, shodou okolností také na Slovensku, kde teď česká jedenadvacítka válčí o postup. Další pokus v náročné skupině ji čeká proti Německu.
„Přál bych si, abychom byli aktivní. Nehráli beton a vytvářeli si šance. Bez toho se nikam nedostaneme,“ upozornil šestačtyřicetiletý Jarolím.
Vzhledem k tomu, že jste od šestnácti prakticky celou kariéru působil v Německu, musíte mít přehled.
Znám celý tým. I jejich trenéra, Antonia Di Salva, podle jména Ital, útočník. Hráli jsme spolu za rezervu Bayernu. Výbornej kluk. Trénuje prakticky jen reprezentační mládež, u jedenadvacítky je na třetím mistrovství.
Proti Angličanům to Čechům nevyšlo, mají šanci proti Němcům?
Určitě máme na víc. Byli jsme schopní držet krok, ale kluci schytali opravdu náročnou skupinu. Chtělo by to aspoň remízu.
Nabídky na trénování v Česku kvůli jménu nemám. Nikdo mi to do očí neřekl, ale přes lidi se dozvídám, že je to nepřípustné.