Zrodila se trenérská legenda jménem Karel Brückner. Česko konečně objevilo talent záložníka Davida Jarolíma, jenž v dorostu vyrazil do Bayernu Mnichov. Evropa si poprvé všimla neohroženého osmnáctiletého rychlonožky Milana Baroše. Pracant Marek Jankulovski si vysloužil senzační povýšení do áčka. Fanoušci se konečně naučili rozpoznávat, které z dvojčat Doškových je které. Z Ujfalušiho, Grygery, Poláka, Týceho, Jarošíka nebo Heinze se stali poslové pro výtečnou budoucnost.
 |
Jak to všechno dopadne letos? Češi znovu budou u toho, jen v neporovnatelně větším formátu. Čtyři skupiny po čtyřech, dohromady jedenatřicet zápasů, první utkání teď ve středu, finále na konci června. Nikdo z mládenců v současném týmu pochopitelně v roce 2000 ještě nebyl na světě, tak třeba ocení letmou sondu do historie.
„Mužstvo jsme začali budovat v sedmadevadesátém. A jenom ta dlouhá, téměř tříletá práce rozhodla o úspěchu. Hodně hráčů muselo odejít, u jiných se muselo pečlivě zvažovat, jestli míří nahoru nebo dolů. Chtěli jsme sebevědomé, pracovité a odolné kluky,“ prohlásil trenér Brückner, když se stříbrnou partou opouštěl Bratislavu. Žádná vzletná slova, žádné kudrlinky, ani v dobrém rozmaru nenechával nahlédnout do své trenérské duše, natož do soukromí: „O fotbale se bavit můžeme.“
Bylo mu šedesát, měl za sebou úžasnou jízdu v Olomouci, ale širokou fotbalovou veřejnost skutečně zaujal až tehdy. Z úspěšné jedenadvacítky se nejprve posunul k áčku jako vrchní poradce a první asistent. Národní tým následně na sedm let převzal a vytvořil z něj postrach světa. Mezi osobnosti Nedvěda, Šmicera či Poborského dokonale zakomponoval chlapce, které cepoval v jedenadvacítce. „Žádný jiný trenér neuměl tak perfektně vyladit svůj tým. Práce s detaily, zaujetí, autorita, motivace, psychologie,“ vzpomíná záložník Libor Sionko.
Trenér Karel Brückner udílí pokyny na soustředění fotbalových reprezentantů do 21 let před mistrovstvím Evropy 2000 na Slovensku. Vlevo na snímku Marek Jankulovski, vpravo Tomáš Ujfaluši.
Tehdy se ještě malé mistrovství Evropy (slavný trenér František Cipro o něm štiplavě tvrdil, že se jedná o dětský fotbal) hrávalo v sudý rok. Tím pádem konkurovalo dospělákům, kteří se chystali na turnaj v Beneluxu. Proto třeba mladičký režisér Tomáš Rosický rovnou dostal rozkaz od státního trenéra Jozefa Chovance, že se ho jedenadvacítka netýká.
Při závěrečné nominaci, kdy se muselo nemilosrdně škrtat, přišel šok daleko větší. Chovanec poslechl Brücknerovo doporučení a ukázal na levého obránce Jankulovského z Baníku, čímž musel vyřadit hned pět hráčů, nikoli čtyři. „Když mi to volali, myslel jsem, že špatně slyším,“ vzkázal Jankulovski z Piešťan, kde se bydlelo v hotelu Esplanade. Zato v Seefeldu, kde mělo kemp áčko, bylo tou dobou hodně dusno. Na poslední chvíli odtržení Ulich, Baranek, Wagner, Verbíř a Černý práskli dveřmi a šli pařit na diskotéku. Vrátili se nad ránem, sbalili se a nakrknutí se nechali odvézt domů.
Španělský záložník Xavi a český kapitán Roman Týce v úvodním zápase mistrovství Evropy jedenadvacítek v Trenčíně 2000.
Mezitím se děly věci na trenčínském štadiónu Na Sihoti. Češi získali remízu 1:1 se Španělskem, kterému velel barcelonský zázrak Xavi. Soupeř přitom vyrovnával na poslední chvíli. Druhý zápas a excelentní otočka proti Nizozemsku. Z 0:1 na 3:1, po čemž Brückner básnil: „Takhle jsem si dlouho nezakoučoval. Byla to skvěle odvedená práce.“ Kdo by tušil, že o čtyři roky později, znovu s Nizozemskem, prožije ještě něco dramatičtější a úžasnějšího.
Každopádně v Trenčíně bylo po dvou zápasech jasné, že Česko postupuje na olympijské hry do Austrálie, poprvé od zlaté Moskvy 1980. To byl splněný sen, ne však konec práce. Nádhernou explozi 4:3 proti Chorvatům už sledoval na místě taky zpravodaj MF DNES, protože turnaj začal mít grády. Přes hraniční přechod Starý Hrozenkov se valila karavana fanoušků, Barošovic rodina z Vigantic objednávala celý autobus.
Čeští fanoušci při finále fotbalového mistrovství Evropy hráčů do 21 let mezi ČR a Itálií v Bratislavě.
Finále se hrálo v Bratislavě, na stárnoucím Tehelném poli. Italové byli krapet šikovnější a hlavně měli uprostřed pole chlapíka s desítkou a černými vlasy po ramena. Andrea Pirlo. První gól dal z penalty, deset minut před koncem se nádherně trefil z přímého kopu, na který brankář Chvalovský reagoval překvapivě vlažně. Vzhledem k tomu, že byl míč téměř třicet metrů od branky, postavil si Chvalovský zbytečně početnou zeď, kterou Italové ještě fikaně prodloužili. Syn tehdejšího svazového šéfa neviděl a když se balon vykulil nad zdí, jen poklesl na kolena.
2:1 pro Itálii.
Ne, ještě to šlo zvrátit. Italům vyloučili Coca za surový šlapák bez míče a sváteční střelec Polák málem v nastavení vyrovnal. Napálil míč slabší levačkou, obrana tečovala a brankář Abbiati, budoucí vítěz Ligy mistrů s AC Milán, se na poslední chvíli stačil otočit na patě a vyrazit. Tak snad ještě Petrouš? Ne, přestřelil z voleje.
Italští fotbalisté do 21 let se radují ze zisku zlatých medailí na mistrovství Evropy 2000 na Slovensku. Ve finále zdolali českou reprezentaci.
Navzdory porážce letěly české dresy mezi fanoušky, na pódium kráčeli vicemistři Evropy v rozdrbaných bílých tričkách. Kapitán Týce dostal stříbrnou plaketu, políbil holčinu v kroji a jelo se domů. Zatímco lvíčata pod Brücknerem příjemně zaujala, Chovancovi lvi, jeden z favoritů dospělého Eura, měli hned po úvodních dvou zápasech smutnou jistotu, že končí.
Jaký příběh přinese Slovensko 2025?
