S prvním týmem hrál evropské finále v roce 2000.
Ten druhý musel výrazně renovovat, protože stříbrní chlapci už se do věkové kategorie nevešli. Navíc on sám povýšil k dospělé reprezentaci. Novou jednadvacítku tudíž přenechal asistentovi, který se podepsal pod zlato. „Jen jsem dodělal Karlovu práci. Všechno bylo předem připravené,“ poví Miroslav Beránek.
Jistě, měli po ruce nadějnou generaci mladých fotbalistů, ale zároveň ji jako kumštýři uměli dokonale použít. V tom byl Brückner machr: „Z devadesáti procent byl předem nachystaný na všechny varianty, které by mohly v zápasech nastat. Na všechno měl řešení. Pokud náhodou došlo na těch zbylých deset procent, otočil se na mě: Mirku, co bys dělal? Nakresli mi to. Jako absolvent strojnické průmyslovky a konstruktér to případné řešení potřeboval vidět na papíru.“
 |
Proč to od té doby nejde?
Kdy a proč se ztrácí talent?
Rodí se snad horší hráči?
Nebo nikdo z trenérů nedosahuje Brücknerovy geniality?
Kreativní typ je téměř vyhynulý druh. Tím pádem logicky strádá dospělá reprezentace, protože šikovné a originální individuality nemá kde brát.
