„Hlavně nemít respekt. Není důvod,“ opakoval trenér Jan Suchopárek.
No jo, ale vzpomínáte, jak o víkendu dopadlo reprezentační áčko? Totálně propadlo v Chorvatsku. Bylo naivní, bez nápadu, těžkopádné, staromódní. Tolikrát před zápasem zopakovalo, že si na stárnoucího soupeře věří, až zapomnělo na triviální zodpovědnost, se kterou se musí odehrát každý zápas.
Při trapném představení schytalo pět gólů a víceméně si zabouchlo možnost, jak na mistrovství světa postoupit z prvního místa.
Hráli na přežití, ale nepřežili. A místo upřímnosti Češi obhajují vlastní nekvalitu |
Kdo ví, jestli právě na to myslel reprezentační trenér Ivan Hašek, když se ve čtvrtek večer posadil do čestné lóže v Dunajské Stredě.
Mezi modrožlutými sedačkami měl znovu položený pravý ukazováček pod nosem, když sledoval šrumec na trávníku. Možná se divil, že podceňovaná lvíčata dlouho drží pevnou formaci. A třeba i lehce záviděl, jakou mají na krásném stadionu vášnivou podporu. Panečku, to byl rachot. Už dvě hodiny před výkopem korzovali fanoušci v červených dresech po Žitném ostrově a snažili si objednat pivo v maďarštině, aby zaujali barmanky.
V hledišti je pak slovenský moderátor zkoušel, jestli umějí vyslovit slova čučoriedka nebo cencúľ. Desítky národních vlajek od Frenštátu, přes Těmice, Slušovice až po Husinec svítily na tribunách.
Podobně jako v roce 2000, kdy se malé Euro konalo na Slovensku naposledy.
Češi tehdy pod trenérem Brücknerem prohráli až ve finále. A třeba obránci Ujfaluši a Brabec, kteří ve čtvrtek seděli jako VIP hosté, si jistě dobře pamatují, jak za stříbrem dokráčeli. Precizní taktikou, absolutní poslušností a zavilostí, z níž vynikly výkony talentů.
Zatím to nevypadá, že by se historie letos opakovala. Začalo se totiž porážkou 1:3 a hned v nedělním utkání čekají favorizovaní Němci. V případě druhé prohry může být rovnou po nadějích, nicméně kouč Suchopárek a jeho chlapci celkem zaujali. Odvahou i zarputilostí. V kvalifikaci přežili svou klinickou smrt a málem nepostoupili, do Eura však vstoupili s nadšením a poctivě.
Česko - Anglie 1:3, srdnatý výkon mladíků nestačil, rozhodl Horníčkův vlastní gól |
Mít trochu víc štěstí, vstřelili gól jako první. A možná dva.
Sám Suchopárek se svým klasickým pohybem a v kopačkách vykolébal na hřiště čtyřicet minut před výkopem, v ruce papírek a tužku. Prakticky se nepřestal dívat na polovinu, kde se rozcvičoval soupeř. Dokonce Angličanům přikopl míč, který jim odskočil.
Každou chvíli si zapisoval poznatky a teprve po dvaceti minutách se odkolébal zase zpátky. Co vlastně viděl? Mládence, kteří se můžou stát budoucností světového fotbalu. Quansah a Elliott jsou angličtí mistři z Liverpoolu, kapitán McAtee kope v Manchesteru City, obránce Gray z Tottenhamu stál už před rokem miliardu. A to ještě Jobe Bellingham, anglický poklad, ze soustředění zmizel, protože si ho pořídil Dortmund pro nadcházející mistrovství světa klubů.
Trenér Jan Suchopárek během zápasu proti Anglii.
„Tušíme, že to bude fičák, ale už jsme v poslední době s Anglií třikrát hráli, tak víme, do čeho jdeme. Zatímco dřív jsme na ty kluky koukali jako na bohy, teď jim můžeme směle konkurovat. Obdivovat je můžeme zase pak, až se na ně budeme dívat, jak válí v Premier League,“ říkal kapitán Václav Sejk.
Zrovna on mohl krátce po přestávce vyrovnat na 1:1, ale při brejku z levého křídla vystřelil příliš brzy a ještě nedůrazně. Za chvíli osudově zaváhal brankář Horníček, hrdina kvalifikace. Špatně odhadl centr po zemi a nechal si prosvištět míč podél nohy do sítě.
Jaká škoda! Zasloužený český gól totiž přišel až potom: vynikající Sejkův centr zužitkoval hlavičkující útočník Fila. Dvě hlavní osobnosti tedy zajistily záplatku, ale drama odmítl čtvrt hodiny před koncem anglický stoper Cresswell, když zatloukl do sítě rohový kop Scotta a rozhodl.
