Občas se přistihne, že ho zaskočí úplně obyčejný problém. Zaplatí dovolenou, přiletí k moři, ale ubytovat v hotelu se může až v poledne. Ostatní hosté už vědí, Jakub Dovalil se diví.
"Kvůli fotbalu jsem někdy vytržený z reality. Co je u reprezentace rutina, to v životě nefunguje stejně. Jistou deformací trpím. Kvůli fotbalu mi nezbývá moc času na normální život," přiznává mladý trenér, který se pokusí navázat na známé předchůdce Brücknera a Beránka.
Ti na začátku nového tisíciletí přivezli z mistrovství Evropy do 21 let stříbro a zlato. Jak dopadne Dovalilův tým v Dánsku? Klíčový bude nedělní zápas proti Anglii.
A jak vlastně žije sedmatřicetiletý muž, jenž krotí "lvíčata"?
Sportovním tréninkem se odjakživa zabýval váš otec, bývalý děkan fakulty tělesné výchovy, vy jste jistě geny zdědil. Je pro vás trénování vášní?
Svým způsobem ano. Dokážu si sice představit, že bych dělal něco jiného, ale asi by mi trénování chybělo. Pracuju s mladými fotbalisty, s těmi nejlepšími u nás, vidím, jak se vyvíjejí, jak rostou. Mám z nich radost.
Zatím jste vždycky vedl jen reprezentační výběry. Nutkání jít ke klubu nemáte?
Jednou to přijde, nespěchám. Práce, kterou posledních devět let dělám, mě naplňuje. Až "přestoupím" do klubů, bude to jiné. Budu muset oprášit věci, které se týkají kondice, rozvoje síly, obratnosti. Na takové tréninky nebývá u nároďáku čas. Zatímco v klubu jedete na rychlém kolotoči a každý den jste na hřišti, u nároďáku řešíte plno administrativy. Zato na hřišti pak vedete ty nejlepší hráče v republice, které musíte nasměrovat za společným cílem.
Loni na podzim jste odmítl Slavii. Proč?
Svaz uplatnil opci na prodloužení mé smlouvy a já se rozhodl tu výzvu přijmout. Bylo to buď, anebo. Rozhodně pro budoucnost mě práce v klubu láká.
Kdo je pro vás inspirací? Třeba Karel Brückner, váš předchůdce u jedenadvacítky, bezvadně zvládl roli v klubu i v reprezentaci.
Líbí se mi některé styly vedení mužstva. Třeba Arsene Wenger umí zapracovat do Arsenalu spoustu mladých. Byť nezískávají trofeje, vydělávají klubu peníze. Moji favorité? Nemám nikoho, koho bych chtěl okopírovat. Spíš si beru k srdci rady. Moje cesta je Dovalilova cesta.
Jakub Dovalil na tiskové konferenci ve Viborgu.
José Mourinho, Pep Guardiola, Alex Ferguson. Kdo z nich je ve vašich očích top?
Rozhodně Ferguson, to je trenérská ikona. To on postavil Manchester United v roce 1986 na nohy. Možná už ho nikdo nikdy nepřekoná. Guardiola měl obrovské štěstí, že přišel do Barcelony v pravou chvíli.
A Mourinho?
Určitě to je vynikající trenér, protože kamkoli přijde, tam slaví tituly. Osobně se mi však nelíbí jeho výlevy vůči kolegům, to prostě neuznávám.
Mourinho o sobě rozhlašuje, že je "The Special One". Máte i vy nějaké poselství?
Poselství? Nevím. Já budu spokojený, pokud se některý z těch kluků, které jsem zatím vedl, časem zmíní a pochválí Dovalila, že se mu tenkrát pod ním dobře trénovalo. Jako třeba Pavel Nedvěd často zmiňuje pana Brücknera.
Vy máte trénování v krvi. Měl jste třeba na vysoké škole protekci, když vás učil otec?
Protekci rozhodně ne. Spíš mi to bylo na obtíž, protože jsem na každou zkoušku musel přijít precizně připravený, abych neudělal ostudu. Řada profesorů na mě byla přísnější.
Která ze zkoušek pro vás byla nejhorší?
Praktická část gymnastiky mi šla kupodivu dobře, i když jsem vysoký. Trápil jsem se v plavání. Uplavat 400 metrů kraulem v potřebném limitu, to byla vážně fuška.
Sám říkáte, jak vám život řídí fotbal. Dokážete z toho vůbec vyskočit?
Dokážu, protože nezvládám žít fotbalem 24 hodin denně. Než se nám před 16 měsíci narodila Klárka, často jsme s partnerkou Danou jezdili na kolečkových bruslích. Buď v Káraném, nebo podél veslařského kanálu v Račicích. V zimě drandíme na lyžích.
Chápu to dobře, že jste se ještě nestačil oženit?
Nestačil. V nezávazném plánu to zůstává, ale fotbal zatím svatbu oddaluje. Jednou k tomu dojde, i když oba razíme názor, že na to, aby spolu dva lidi žili, není potřeba podepisovat pergamen.
Takže fotbal vašemu rodinnému životu neubližuje?
Přítelkyně je fotbalem nepolíbená, pravidla moc nezná. Když jsme spolu začali chodit a já o víkendech jezdil po zápasech, tak postupně poznala, v čem moje práce vězí.
Dokážete ještě někdy fotbal sledovat jako fanoušek, nebo už jste jenom trenér?
Deformace působí. Když se dívám na Ligu mistrů, chci se bavit, ale zároveň hledám, co by se mi v práci mohlo hodit. Rozestavení, standardní situace... Občas se stane, že sedím v hospůdce, hraje se dobrý zápas, vidím originální standardku a hned si ji musím načrtnout, abych ji nezapomněl.
Musíte to udělat hned?
Čím dřív, tím líp. V tom jsem pinktlich. I jednotlivé zápasy v nároďáku musím zaznamenat hned: přípravu na utkání, rozbor soupeřů, tréninky, hodnocení hráčů. Když to udělám, založím papíry do šanonu a jede se dál.
Kolik takových šanonů máte?
Na svazu plnou skříň. Ale zároveň se snažím většinu informací vkládat na flešky nebo do počítače. Až jednou budu ze svazu odcházet, tak abych na stěhování nepotřeboval náklaďák.
Našel bych ve vašich šanonech styl, který je vám nejbližší?
Asi našel. Rozestavení 4 - 1 - 3 - 2, kterým hrála Chelsea pod Mourinhem, mi přijde vysoce atraktivní. Vpředu řádil Drogba, defenzivní štít hrál Essien. Když si dva útočníci vyhoví, pomůžou jim tři podhrotoví hráči, kteří v ofenzivní fázi dostanou volnost, a ještě se uvolní prostor pro krajní obránce, tomu já říkám moderní fotbal.
Hraje vaše jedenadvacítka moderní fotbal?
Snažíme se. Systém kvalifikací je neúprosný, protože když zkazíte tři zápasy z osmi, končíte. Pro nás bylo vždycky prioritou nehrát údržbu, zato se snažit aktivní hrou o vítězství. U mě padly mýty, že při obranné činnosti musí být všichni hráči za míčem. Stačí jich pět šest. Když na tréninku zkoušíme třeba kombinace osmi útočníků proti šesti obráncům, tak gól stejně nedají. I početní menšina se při kvalitní defenzivní práci ubrání.
Mimochodem,můžou vám hráči tykat, když vám v únoru bylo teprve 37?
Ne! Jedinou výjimkou bylo, když jsem ve 24 letech začínal ve Slavii vedle kluků, se kterými jsem hrál. Jinak hráč musí jasně vědět, že trenér je autorita. To patří mezi základní zásady.
Čím vás hráči nejvíc rozčilí?
Pokud mluvíme o hřišti, tak ležérností a neplněním taktických povinností. I při tréninku. Ze sebekázně a disciplíny se odvíjí to ostatní. Obvykle mám při fotbale nadhled, ale když vidím, že někdo nepracuje s potřebným zaujetím, je zle. Víte, fotbal je hra chyb. Kdo jich udělá víc, prohraje. A já porážky nesnáším.
Bylo mu 10 let a už tušil, že bude trenéremNarodil se u Apolináře, vyrůstal pod Vyšehradem a trénoval na Slavii. Prahu měl malý Kuba projetou. Snil, že se stane fotbalistou, ještě v dorostu se na hřišti potkával s Vladimírem Šmicerem, pozdějším vítězem Ligy mistrů. "Ale já na to neměl. Nebyl jsem tak dobrý," přiznává Jakub Dovalil, trenér reprezentační jedenadvacítky. Místo fotbalové slávy se zaměřil na trénování. Prvotní impuls nastal začátkem 80. let, kdy bylo Dovalilovi deset. Táta Josef, univerzitní profesor a významný teoretik sportovní přípravy, ho bral na tréninky hokejové reprezentace. Zatímco trenéři Bukač s Neveselým konzultovali s Dovalilem starším přípravu, Dovalil junior okukoval, jak na ledě řádí Rusnák, Lála, Pašek, Šejba nebo mladík Růžička. "Atmosféra kolektivního sportu mě uchvátila. Viděl jsem z metru, jak hvězdy dřou, očichával jsem terén a už tehdy ve mně uzrávala myšlenka, že bych jednou chtěl trénovat."  Trenér fotbalistů do 21 let Jakub Dovalil (vpravo) a jeho svěřenci Václav Kadlec, Pavel Čmovš a Michael Rabušic Doma by našel i první tréninkový plán, který si v roce 1994 načrtl. Vedl přípravku pražského Motorletu. Když v roce 1996 ukončil studium na fakultě tělesné výchovy a sportu, umanul si: "Chci se živit sportem!" Absolvoval trenérské kurzy, získal profilicenci, na roční stáži v Saarbrückenu a Kolíně nad Rýnem poslouchal trenérské legendy Dauma a Van Gaala: "Vynikající škola, po které jsem si udělal i státnice z němčiny." Krom toho mluví plynně anglicky a díky bývalé přítelkyni z Bari se naučil italsky. Když v roce 2002 přiletěla nabídka ze svazu, aby se stal trenérem reprezentace do 16 let, neváhal. Bylo mu jen 28. "Ale snad jsem nezklamal." S týmem do 17 let získal evropské stříbro, s devatenáctiletými bronz, byl asistentem kouče Soukupa při stříbrné jízdě na MS dvacetiletých v Kanadě. Co dokáže na "malém" Euru v Dánsku? |
