Nejdřív utrpěl ránu na těle, potom na duši. Lecjaks je smolařem mistrovství Evropy do 21 let. V závěrečném utkání na turnaji dohrál po jedenácti minutách.
A v nemocnici se také dozvěděl, že jeho spoluhráči dodatečné utkání o účast na olympiádě s Běloruskem nezvládli a prohráli 0:1. "Byl tam se mnou náš doktor a ten měl zprávy z lavičky," líčil Lecjaks.
Jak vám bylo, když vám chvíli před koncem oznámil, že mužstvo dostalo gól?
Bylo to velké zklamání. Škoda, že to kluci už i kvůli mě nezvládli.
Co vás bolí víc?
Teď asi ruka. Ale až se ti to v hlavě srovnám, tak mě bude bolet víc to, že jsme nepostoupili na olympiádu. Měli jsme velkou šanci.
Momentky ze zápasu    |
Vybavíte si moment, jak se vám to stalo?
Běžel jsem mezi třemi protihráči, strčili mě a rozhodili. Ještě jsem se snažil zasáhnout míč a pak křičel na rozhodčího, že neodpískal faul. Byl by to tresťnák z dobré pozice.
A co ruka?
Až pak jsem viděl, že je zlomená. Tak jsem rovnou běžel na střídačku. S tím nic neuděláte, to je život. Zlomila se, když jsme spadnul na zem.
Necítil jste bolest?
Až na rentgenu, když mi ji vyndali z dlahy a trochu mi s ní hnuli. Pak museli kosti narovnat, to taky bolelo. Jen mi to zavázali, abych mohl odletět do Prahy a jít tam na operaci. Pro mě je lepší, když se začnu léčit doma, než aby mě operovali v Dánsku a do Česka bych se dostal až po pár dnech.
Jak zranění ovlivní vaši budoucnost? Skončilo vám hostování v Anderlechtu, vrátíte se do Plzně?
Nevím, kde se mám hlásit. To teprve budu řešit. Ale každopádně i s tou zlomeninou můžu trénovat, jen nesmím chodit do zápasů a hrát zápasy. Ale střílet nebo běhat s tím prý půjde.
