Nechybělo moc, aby turecký fotbal na šampionátu v Německu, který pro něj byl vzhledem k početné menšině v zemi tak trochu domácí, proklouzl až do semifinále. Nizozemci ale dvěma góly ve druhém poločase o parník nejzáživnější čtvrtfinálový duel otočili (2:1).
„A my všichni jsme teď naprosto zdrcení,“ soukal ze sebe kapitán poražených Hakan Calhanoglu, který se předtím na trávníku neubránil slzám.
Zdaleka nebyl sám.
Titulky tureckých médií sice v sobotu před půlnocí křičely do světa, jak je celá země na partu fotbalistů pyšná. To byla však bezprostředně po vyřazení z turnaje pro celé mužstvo i všechny jeho zaryté fandy příliš slabá útěcha.
Turci se přece těšili na další velkou fotbalovou párty.
Jen v hlavním městě Berlíně, kde se poslední čtvrtfinále mistrovství Evropy hrálo, jich žije přes 200 tisíc. Také prezident Erdogan s manželkou Emine zrušili plánovanou návštěvu Ázerbájdžánu, aby mohli být u toho. A součástí oficiální delegace byl i bývalý německý reprezentant s tureckými kořeny Mesut Özil, který má k prezidentskému páru velmi blízko.
Před výkopem dokonce na sociální síti Instagram vyťukal jednoduchý vzkaz Hayde Türkyie čili Turecko do toho a připojil fotografii obránce Meriha Demirala, který slavil jeden ze svých osmifinálových gólů proti Rakousku fašistickým gestem odkazujícím na krajně pravicové hnutí Šedí vlci.
UEFA hráči udělila trest na dvě utkání a celá záležitost následně přerostla v diplomatickou roztržku na trase Ankara–Berlín. Turecko si předvolalo německého velvyslance a naopak. Šestadvacetiletého fotbalisty, jenž působí v saúdskoarabském klubu al-Ahlí, se pak zastal právě i prezident Erdogan, který zároveň vyhlásil: „Na čtvrtfinále přiletím!“
Co bylo dál?
Před samotným fotbalem ještě tradiční fanouškovský pochod, který se ale v podání Turků zvrhnul spíš v politickou manifestaci, protože lidé v davu opakovali Demiralův pozdrav a policie tak celé shromáždění rychle rozpustila.
„Sraz fotbalových fanoušků nemá být politickou demonstrací,“ vysvětlila pro agenturu AP mluvčí berlínské policie Valeska Jakubowská.
Turci pak kontroverzní a v mnoha zemích zakázané gesto hromadně předvedli i v hledišti, jakmile začaly z amplionů znít první tóny jejich hymny İstiklâl Marşı. A když se po těsné porážce vyvalili do ulic, v některých městech, včetně nizozemských Eindhovenu či Haagu, kde rovněž žije početná turecká menšina, vypukly další nepokoje a bitky. Ty pokračovaly také v největší fanzóně Eura u Braniborské brány, tedy přímo v srdci Berlína.
Budou mít bojůvky agresivních fotbalových fanoušků další dohru?
Že na turecké reprezentanty v Německu čeká mimořádná podpora, bylo jasné dávno před turnajem.
Poznali to také Češi, kteří se s ním utkali v závěrečném utkání základní skupiny v Hamburku (1:2). I tehdy z tribun padesátitisícového stadionu od první do poslední minuty zněly naléhavé pokřiky i hlasité skandování doprovázené ohlušujícím pískotem, který se vyrovná kvílejícím brzdám staré lokomotivy.
V sobotu se s podobným rachotem vyrovnávali Nizozemci, na které Turci nepřátelsky hvízdali pokaždé, když si na hřišti vyměnili více než jednu přihrávku.
„Prohrávali jsme a vůbec to pro nás nebylo jednoduché,“ uznal obránce Nathan Aké. „Turci se zatáhli, skvěle pracovali a bránili a navrch za nimi stál takřka celý stadion.“
Vedli po gólu stopera Akaydina, který v sestavě nahradil právě potrestaného Demirala. Ve druhém poločase ovšem srovnal De Vrij a následně si po souboji s útočníkem Gakpem srazil míč do vlastní sítě Müldür.
„Myslím, že nám v závěru scházela větší zkušenost. Mohli jsme být klidnější, podržet balon. Ale bohužel jsme po přestávce nezopakovali perfektní výkon z první půle,“ litoval italský kouč Turecka Vincenzo Montella.
Ten v průběhu turnaje snášel kritiku vlastních fanoušků.
Před zmiňovaným utkáním proti Česku jako by mu docházela trpělivost i s částí novinářských dotazů, které zpochybňovaly některá jeho rozhodnutí. Po postupu do čtvrtfinále a posledním utkání ho naopak turecká média vášnivě vyzdvihují.
S mladým a nesmírně zajímavým týmem sahal po největším úspěchu od roku 2008, kdy bylo Turecko poprvé a dosud naposledy mezi nejlepšími čtyřmi týmy celého Eura. Vzhledem k silné fotbalové generaci, která v zemi nyní dorůstá, navíc může být už příště ještě lépe.