Že jste o něm nikdy neslyšeli? Není divu. Josef Seidl, jenž žil v letech 1873-1942, byl sice českým průkopníkem fotbalu v Moldavsku, ovšem dosud o jeho existenci vědělo jen pár zasvěcených. Třeba Štěpán Gilar, bývalý archivář a nyní konzul českého velvyslanectví v Moldavsku.
Moldavsko - Českov pondělí od 20:45 ONLINE |
„Seidl byl Čech s nesmírně zajímavým osudem. V roce 1898 odešel za prací do Kišiněva, který byl tehdy součástí Ruska. Působil na gymnáziu jako učitel tělocviku a do své výuky zařadil fotbal, který zde ještě neznali. Vysvětlil jim pravidla, studenty sport zaujal a v roce 1911 se odehrálo vůbec první fotbalové utkání v Kišiněvě,“ vypráví Gilar.
Seidlovi gymnazisté se tehdy utkali se studenty z ukrajinské Oděsy. O výsledku zápasu ani úrovni hry historické anály ani pan Gilar nereferují, ovšem jednalo se o přelomovou událost pro celý moldavský fotbal.
Učitel Seidl, jenž byl v zápase rozhodčím, je tak považován za „zakladatele“ kišiněvského fotbalu.
Exhibiční utkání v Kišiněvě
Orchestr si dává pauzu, i fotbalisté-veteráni, kteří zde předvedli exhibiční utkání už dohráli. Jen vítr neustává. Pohrává si s ubrusem, který zakrývá pamětní desku tak zlomyslně, až bílý přehoz spadne.
Místní chlapík vrací látku kvapně zpět na přibité hřebíky ve zdi. Deska je schovaná, avšak ne nadlouho. Ubrus opět padá. A zase.
Moment překvapení a odhalení pamětní desky je tedy pryč. „Teď už to bude držet,“ značí výraz jednoho z organizátorů. Přidává i gesto s palcem nahoře. Tak snad...
Blíží se vrchol celé akce. Vítr se ztišil, orchestr naopak přidal na síle. Delegace z moldavské fotbalové asociace, českého velvyslanectví i šéf českého svazu Petr Fousek se schází u zahalené pamětní desky. Tři, dva, jedna. Jenže látka drží jako přibitá. Tak ještě jednou. Tři, dva, jedna....Deska je odhalena! Následuje potlesk, kytice, děkovné proslovy
Když kdysi Josef Seidl, rodák z Jirkova u česko-německých hranic, cvičil v Sokole gymnastiku, jistě netušil, že ho nakonec proslaví fotbal. Byť v gymnastice také sbíral úspěchy. Několikrát se účastnil exhibicí před carem Mikulášem II. „A v roce 1913 dokonce dostal od ruského cara za svou gymnastickou sestavu vyznamenání,“ prozradil Gilar.
Orchestr v Kišiněvě
Během první světové války působil Seidl v československých legiích na západní frontě, a přispěl tak k vyhlášení nezávislosti Československa v roce 1918. O rok později začal působit jako vojenský vedoucí kanceláře prezidenta T. G. Masaryka.
Nechme promluvit opět Gilara: „Měli přátelský vztah. Seidl byl s Masarykem i na jeho první dovolené na Capri. Navíc měl už Seidl z úřadu odejít, bylo mu pětapadesát. Ale Masaryk ho na Hradě udržel až do konce svého mandátu v roce 1935. Odešli tedy na odpočinek společně.“
Kdysi údajně Seidl působil i jako soukromý učitel tělocviku dětí velkoknížete Petra Nikolajeviče Ruského. A Seidlův syn, který byl letcem, se kamarádil se syny Mauriceho Janina, francouzského generála a vrchního velitele Československého zahraničního vojska.
S trochou nadsázky se nabízí jeho srovnání s filmovým Forrestem Gumpem, který také ve svém životě potkal mnoho velkých osobností. „A víte, že mě to taky napadlo?“ pousměje se Gilar. „Jen jsem to nechtěl takhle říkat, aby si někdo nemyslel, že byl Seidl prostomyslný. Ale skutečně toho prožil hodně.“
A nyní má dokonce pamětní desku v moldavské metropoli. A drží.
