Před stadionem, na nekonečném betonovém parkovišti, je ještě dvě hodiny před zápasem vymeteno. Žádní fanoušci, jen zástupci ochranky v bílých stanech důkladně kontrolují přijíždějící auta. Za nimi číhají vojáci a na vodítkách drží urostlé vlčáky, kteří se před místním žárem pokoušejí uklidit do stínu.
ONLINEČtvrtfinále Eura mezi Českem a Dánskem sledujeme minutu po minutě. |
Pocitová teplota je pořád vysoko nad třicítkou, a to je přitom v Baku o dvě hodiny víc než v Česku.
„Omlouvám se, ale počítač si na stadion vzít nemůžete,“ překládá mi slečna u vstupu pokyny přísného sekuriťáka. „Ale já jsem novinář, potřebuju ho,“ odpovím překvapeně. „Aha, tak počkejte.“
Jsem na tribuně, i když to dalo docela práci.
V Baku vás překvapí spoustu věcí.
Třeba najatá dechovka u vstupu, která se pokouší předzápasovou neatmosféru vylepšit známou hitovkou z mistrovství světa 1998 - Carnival De Paris. Opodál jsou zas rozdovádění bubeníci.
Prostě fotbalová exotika.
Závan evropské kulisy tak nasajete až uvnitř, kde se už více než hodinu před výkopem scházeli dánští fanoušci. Občas si zakřičeli, zaskandovali, dobře se bavili.
Dánští fanoušci na stadionu v Baku před čtvrtfinále mistrovství Evropy proti Česku.
Zatímco čeští fotbalisté si asi hodinu čtyřicet před utkáním přišli obhlédnout trávník a na tribunách ještě nikdo nebyl, Dánové, již vylezli z útrob po nich, už se se svými příznivci vřele zdravili.
Velvyslanec v Baku: Místní dají přednost judu či zápasu. Čeští fanoušci? Vím o pěti |
Sedmdesátitisícová aréna může být zaplněná z poloviny, ale dosud se to na žádném utkání nepovedlo. A to tady dvakrát hráli takřka domácí Turci...
Holt Euro v zemi, kde fotbal příliš netáhne. Řidič, který mě vezl ke stadionu, se sice - asi ze slušnosti - vyptával, jak to večer vidím a kdo podle mě vyhraje. Ale když jsem se z něj pokusil dostat, jestli je fotbalovým fanouškem, odpověděl stroze: „Ne.“
Minulý víkend v Budapešti to byla oslava fotbalu, narvaný stadion, tlačenice ve městě, všude červené nebo oranžové dresy. To všechno na dalším českém zápase schází.
Fanoušků národního týmu je ve městě minimum.
Místní velvyslanec pro ně připravil občerstvení v jedné z restaurací v centru města, otevřeným autobusem v barvách Eura pak někteří cestovali do arény, která z venku trochu připomíná mnichovskou Allianz Arenu. Vevnitř je to ale klasický atletický stadion, na němž je během turnaje tartanová dráha schovaná pod zeleným kobercem.
Ani to fotbalovému představení nepřidá. Ale kdo ví, třeba to všechno doženou hráči.
