„Poslouchám ACDC, Iron Maiden, Zeppeliny, Stouny. Až to vypadá, tak to vypadá, ale my rockeři to nestříháme,“ poví Milan Kerbr.
Hubený čahoun, ruce potetované, pevný stisk. Devátého června měl 54 a rozhovory nedává.
O své zajímavé fotbalové pouti, která ho málem dovedla až do Realu Madrid, vypráví pouze výjimečně u štamprle slivovice kamarádům nebo synovi Milanovi, jenž nedávno ukončil ligovou kariéru.
K povídání nakonec svolil, když to je těch 25 let od stříbrného mistrovství Evropy v Anglii. Že si hroťáka ze Sigmy na něm nevybavíte? Možná proto, že neodehrál ani minutu. Jeho příběh však za pozornost stojí.
Dělal jsem i anténní vysílače na komínech, neuvázaný, padal sníh, klouzalo to.
