Loni na konci února měli pech, jejich Tomáš se zranil. „Kolem nás na Olympijském stadionu v Londýně létaly bubliny, což by byl strhující zážitek, kdyby Tom neseděl za střídačkou ve svátečním klubovém obleku,“ vzpomíná Iva Součková na konec loňského února.
Od té doby šmitec. Zavřely se stadiony. Zavřely se hranice. Zatímco Souček celou dobu exceloval, rodiče sledovali jeho famózní tažení jen na dálku. Aby toho nebylo málo, i cestu na mistrovství Evropy nakonec odpískali.
Abych ukázala, že Tomášovi věřím, vsadím symbolickou desetikorunu na to, že vyhraje a vstřelí gól.
