Utkání v Amsterdamu, kterým celky vstupovaly do evropského šampionátu, bylo divoké. První půle bez gólů, v té druhé hned pět přesných tref. Jedno ale platilo v průběhu celého střetnutí: jakmile byli Nizozemci nebezpeční, byl u toho Denzel Dumfries.
Historická druhá půle, Dumfries se stal hrdinou |
Pravý křídelní obránce zahodil v úvodním poločase dvě velké šance. Nejprve ho vychytal gólman Buščan, poté ve skvělé pozici nezamířil hlavou přesně.
„Byl jsem hodně frustrovaný, že jsem je neproměnil. Když jsem pak dostal ještě další příležitost a využil ji, hrozně se mi ulevilo,“ popisoval.
Rozhodující gólová akce ale přišla až v závěru zápasu, předtím se Dumfries stihl nachomýtnout k oběma brankám Nizozemska. Napřed rozhodil ukrajinskou obranu přízemním centrem, po kterém skóroval kapitán Wijnaldum, poté důrazně zvládl osobní souboj a připravil zásah Weghorstovi.
Amsterdamskou arénu sám Dumfries rozjařil pět minut před koncem. Naskočil si na centr střídajícího Akého a na rozdíl od prvního poločasu se tentokrát hlavou nemýlil. A spustil ohromnou euforii.
Že by však odehrál svůj nejlepší zápas v kariéře, si nemyslí. „Ne, asi ne. Gól se mi povedl, ale už jsem asi zahrál i lépe. Branka byla ale skvělá, byl to úžasný moment,“ vykládal.
Nizozemci málem ztratili skvěle rozehrané utkání. Dominovali, vedli o dvě branky, jenže rázem bylo srovnáno. Kdyby aktivní Dumfries nerozhodl, mohla Ukrajina slavit nečekaný zisk.
 |
„Vstřelil jsem gól kvůli tomu, že jsme nepřestali věřit. Věděl jsem, že přijdou další šance a že člověk musí být připravený,“ líčil. „Navíc bylo skvělé, že jsme mohli hrát před fanoušky. Slyšet je bylo pro nás extra podporou.“
Kolem pětadvacetiletého Dumfriese, který celou svou dosavadní kariéru strávil v Nizozemsku, krouží zahraniční kluby. Už před začátkem šampionátu se v souvislosti s ním skloňoval možný přestup do Evertonu či Neapole.
