Čtyři dny po vyřazení ve čtvrtfinále Eura s Dánskem hodnotil hlavní kouč vystoupení českého týmu v sídle fotbalového asociace na pražském Strahově.
Vysvědčení za Euro 2021: pět jedniček pro fotbalisty, kdo dostal čtyřku? |
Fotbalisté postoupili ze skupiny s Anglií, Chorvatskem a Skotskem ze třetího místa, v osmifinále v Budapešti, kam je přijely podpořit tisíce českých fanoušků, senzačně vyřadili i Nizozemsko, ale v další fázi v dalekém Baku už proti Dánům na vítězství nedosáhli.
„Kluci jeli nad svoje možnosti. Jsem na tým skutečně hrdý, vymáčkli se ještě víc, než možná mohli,“ ocenil Šilhavý.
Bylo čtvrtfinále český strop?
Já bych řekl, že to bylo skoro přes něj. Kluci chtěli udělat nějaký dobrý výsledek, byla tam vidět práce. Aby toho dosáhli, muselo to být všechno do mrtě. Tým se musí vydat, musí se vše sejít. Aniž bych to chtěl shazovat, soupeři taky měli šance. Kdyby se Skotsko nebo Nizozemsko dostaly do vedení, mohlo to být jinak. Ale mantra funguje. Náš přínos, týmovost, proto se to podařilo.
Udělal byste na turnaji něco jinak? Co bylo největším zklamáním?
To jsou těžké otázky. Vždy jde vše udělat líp... Největší zklamání bylo, když rozhodčí ukončil zápas s Dánskem. Měl jsem smíšené pocity. Ale byla tam taky hrdost na mužstvo, které to dojezdilo doslova na krev. Jsem pyšný na to, co jsme dokázali. Nejeli jsme na Euro jako favorit, naopak.
Mužstvo proti Dánsku dojezdilo doslova na krev. Jako Tomáš Souček, který dohrával se zafačovanou hlavou.
Proti Dánům se hráči skutečně vydali ze všech sil. Po závěrečném hvizdu vyčerpaní popadali na trávník.
Křeče měli všichni, i když to zčásti mohlo souviset s podnebím i cestováním. Byl to těžký zápas, ale čísla ukazují, že jsme byli jediným mužstvem, které proti nim mělo víc střel, šancí... Druhý poločas jsme hráli na velké riziko a na doraz. Bylo vidět, že kluci to chtějí dotáhnout do prodloužení. I když nevím, kdo by ho potom hrál. (úsměv) Každopádně si myslím, že si toho lidé cení. Viděli, že hráči odevzdali naprosté maximum.
Ještě ke čtvrtfinále: sehrálo velkou roli i náročné cestování?
Myslím, že jo. Ale nic s tím nenaděláme, vzali jsme to jako fakt. Zařídili jsme se nejlíp, jak jsme mohli. A nepomohli bychom si, kdybychom si chtěli někde stěžovat.
Z Nudle na tři Eura. Jak se ze zelenáče Daridy stal lídr reprezentace |
Po vyřazení se s reprezentací rozloučil kapitán Vladimír Darida. Překvapil vás?
Hodně. Vláďa má každýmu týmu co dát, ale musíme jeho volbu respektovat. Chce být s rodinou. Říkali jsme mu, že dveře má pořád otevřené, kdyby se něco stalo. Číslo na nás má. (úsměv) Za sebe říkám, že to je škoda, jako kapitán měl svou roli na hřišti i mimo něj a zvládal ji skvěle. Bude nám chybět, mrzí nás to hodně.
Kapitánskou pásku po něm převezme Tomáš Souček? Do role lídra přirozeně dorostl.
Viděli jste to třeba v tom, jak se dařilo West Hamu. Češi tam přinesli pohodu, jsou to oba (Souček a Coufal) charakterově zdraví kluci. Ale Suk se normálně, přirozeně chová kdekoliv. Ve Slavii, ve West Hamu, u nás. Šíří kolem sebe pozitivní náladu.
Jaký byl váš nejsilnější zážitek z Eura?
Utkání v Budapešti. Plný stadion, čeští fanoušci a nám se před nimi podařilo postoupit přes Nizozemce.
Kde leží vrchol současného týmu?
Zmínil jsem, že jsme jeli nad plán... Takže je to otázka. Jsem tu tři roky, pořád posouváme tým nahoru. Jsme už nahoře? Už z týmu nejde vymáčknout nic víc, nebo ještě ano? Třeba mladí kluci jako Hložek, Sadílek, Zima získali velké zkušenosti a můžou je v příštím období zúročit. Pak tu s námi nebyli Provod, Kúdela, Pavlenka... Třeba ještě vylétne někdo z mladých, jako sparťan Krejčí z jedenadvacítky možná.
Existuje nějaký plán, jak tým posouvat? Máte čeho se chytnout, abyste tým mohl stále rozvíjet?
Mladí jsou naše budoucnost. Ale musejí se někde ohrát, ideálně ve velkých soutěžích. Srovnám to s rokem 2004: tehdy snad všichni působili ve skvělých týmech. Dnes máme tři fotbalisty v Premier League a je to znát. Čím víc kluků ve vyspělých ligách, tím spíš můžeme myslet na to, abychom se posunuli dál. Jsme malá fotbalová země a především bych chtěl, aby lidi cítili, že se snažíme. Aby bylo znát, že kluci rádi hrají za Česko.
Jaroslav Šilhavý na Euru |
Když jsme u těch lepších soutěžích: přál byste si, aby třeba někteří ligoví hráči z vašeho výběru díky výkonům na Euru přestoupili ven?
Jednoznačně. Ukazuje se, že naše liga je fyzicky náročná, ze čehož jsme těžili, protože jsme všechny o pět kilometrů přeběhali. Ale v útočné fázi jsme skoro nejhorší. Výstavba, přechodová fáze, finální fáze, souboje jeden na jednoho... Přál bych všem klukům, aby se dostávali dál, do silnějšího prostředí. Prospělo by to jim i nám.
Aby se tým dostal o úroveň výš, potřeboval by v ofenzivní fázi třeba hráče typu Tomáše Rosického?
Tomáš by se nám hodil, pravda. Ale vzal bych to komplexně. Útočná fáze začíná od gólmana přes obránce, přes průnikovou přihrávku do finální třetiny a tak dále. Chybí nám dovednosti jeden na jednoho, dovolit si. Je toho víc a rozhodně to není o jednom hráči.
Tyhle dovednosti ale získávají fotbalisté jako malí. Budete do jejich výchovy chtít nějak mluvit, zapojit se?
Nechtěl bych, aby to vyznělo, že kritizuju fotbal. Jen popisuju, jak na tom ve srovnání s velmocemi jsme. Něco se tu nastolilo, běží to a máme spoustu kluků, kteří k tomu směřují.
Zpět k reprezentantům: viděl jste na turnaji u některých hráčů výkony, které by byly nad očekávání?
Vždy z týmového výkonu vybočili nějací jednotlivci. Proti Skotsku třeba Vaclík se Schickem, Holeš proti Nizozemsku, vždy musel někdo vylétnout, aby přišel výsledek. Můžu určitě vypíchnout tyto hráče, pak třeba Součka a určitě střední obránce. Byli kritizovaní, kam jsem přišel, tam jsem slýchal: Co jste to tam vybrali? Oba přitom odehráli všechno skvěle, ukázali, že hrát fotbal umějí. Určitě jim pomohla naše důvěra.
Jak složité bylo pracovat se šestadvacetičlenným výběrem, z kterého vždy trojice sledovala duely jen na tribuně?
Přiznávám, že to nebylo snadné. Vždy třem klukům říct, že jdou na tribunu... Snažili jsme se hodně komunikovat a musím říct, že za 36 dnů v bublině neproběhla žádná ponorka. Byly menší krize, ale ne zásadní. I proto to v týmu fungovalo.
Kolem národního mužstva panuje dobrá atmosféra, tým je v pohodě. Pomůže to v kvalifikaci o mistrovství světa?
Kluci potřebují nabírat sebevědomí pro útočnou fázi, věřit si, že se dá hrát s kýmkoliv, dělat dobré výsledky proti silným týmům. Pokusíme se na to navázat v kvalifikaci, v Lize národů budou další náročné duely. Chceme nadále posouvat český fotbal.
Takže za rok před Vánoci v Kataru taky čtvrtfinále?
Bylo by to příjemné, to je pěkný sen. Uděláme maximum, abychom kvalifikaci zvládli. Občas si vzpomenu na mistrovství světa 2006, kde jsem byl asistentem. Bylo by to hezké.
