Že reprezentační týmy občas získají posily díky naturalizaci, to není nic až tak nového. Třeba slavný Alfredo di Stéfano stihl mezi lety 1947 a 1961 vystřídat rodnou Argentinu, Kolumbii a Španělsko, Ladislao Kubala zase hrál postupně za Československo, Maďarsko a Španělsko.
Příklady z nedávné doby? Za Portugalsko válel rodilý Brazilec Deco, za Polsko jeho krajan Guerreiro či Nigerijec Olisadebe, Španělsko reprezentoval další Brazilec Senna, Itálii zase Argentinec Camoranesi.
A teď si zvyká i Rusko. Už dřív sice zařídilo občanství třeba Kamerunci Tchuissemu, který dokonce s národním týmem trénoval, lákalo také Brazilce Wellitona. Ale ani jeden z nich do zápasu nenastoupil. Nyní je situace jiná.
Tým, který na velké akce pravidelně vyráží s minimem krajánků, má také letos v nominaci jen jednoho hráče působícího mimo domácí soutěž, zato hned dva, jejichž pasy ještě voní novotou.
Roman Neustädter, opora německého Schalke 04, bude hrát za Ruskou reprezentaci
U Neustädtera, stopera německého Schalke, to platí doslova. Doklad, díky kterému může na Euru reprezentovat novou vlast, si teprve v pondělí vyzvedl na ruské ambasádě v Bonnu, kam narychlo odcestoval přímo ze soustředění v Rakousku.
Jeho životní cesta je zajímavá. Narodil se v roce 1988 v ukrajinském Dněpropetrovsku, který byl tehdy součástí Sovětského svazu. Jeho otec Peter, syn povolžského Němce a Ukrajinky, reprezentoval Kazachstán a na začátku devadesátých let odešel hrát do Německa, kde malý Roman vyrůstal a získal německé občanství.
Dvakrát dokonce nastoupil za reprezentační áčko, ale pokaždé jen v přátelském utkání. V posledních čtyřech letech se už v týmu kouče Löwa neobjevil, proto v zimě přijal ruskou nabídku a pustil se do běhání po úřadech.
„Musel jsem získat všechny potřebné dokumenty od rodičů i prarodičů, rodné listy. Bylo to dost náročné, ale jsem rád, že jsem se konečně stal Rusem,“ usmíval se, když konečně držel v ruce nový pas.
Naturalizaci musel posvětit sám prezident Vladimir Putin, který rozhodnutí podepsal teprve minulou středu. Proti Česku může Neustädter debutovat a říct si o místo v základní sestavě pro Euro.
To brankář Guilherme, rodák z brazilského Cataguases, se do nejsilnější jedenáctky těžko probije. Dlouholetou jedničku Igora Akinfejeva asi jen tak nevytlačí, ale může posloužit jako spolehlivá dvojka.
Narozdíl od Neustädtera, který v Rusku nikdy nehrál, působí na východě Evropy už devět let. V roce 2007 dorazil do Moskvy jako vykulený mladík a za Lokomotiv Moskva v první sezoně nechytal ani jednou.
Postupně si ale vybojoval silnou pozici, perfektně se naučil jazyk, a tak mu v hlavě začal šrotovat nápad: co zkusit získat ruské občanství a zabojovat o reprezentační dres?
V listopadu 2015 se mu přání splnilo, v březnu už za národní tým odchytal první zápas a stal se historicky prvním naturalizovaným hráčem, který za Rusko nastoupil.
Zdá se, že touhle cestou chtějí Rusové hledat posily i dál. Už se mluví o tom, že občanství by mohl dostat také Mario Fernandes, brazilský obránce CSKA Moskva, ačkoli fanouškům se nelíbí, že mluví špatně rusky a nemá zatím k zemi takový vztah.
Dokonce i mezi současnými reprezentanty se názory na naturalizaci různí. „Nelíbí se mi to,“ přiznal před časem útočník Arťom Dzjuba. „Někteří lidé říkají, že se to takhle v Evropě dělá běžně. Ale v Evropě se přece dělá dost věcí, které my Rusové nechápeme. Neumím si představit, jak někdo, kdo pochází odjinud, cítí hrdost při naší národní hymně.“
Když se začalo mluvit o naturalizaci zmíněného Brazilce Wellitona, byl proti i brankář Akinfejev. „Narodil se v Brazílii, tak by za ni měl hrát. Nelíbí se mi ten přístup: nepovolají mě naši, tak budu hrát za jinou zemi,“ kritizoval. Později ale otočil: „Je to v pohodě. Pokud povolají Guilhermeho, nikdo ho neodsoudí. Jestli je Brazilec, Afričan nebo Rus je jedno - hlavně, když pomůže týmu.“
Podobně v posledních měsících mluví i řada jeho spoluhráčů. A tak je možné, že Neustädterovi a Guilhermemu brzy přibudou následovníci.
