„Je to úplně něco jiného. Tenkrát jsem jel jako nováček, spíš jsem koukal, jak to v reprezentaci chodí. A doufal jsem, že se dostanu na Euro, pak třeba i na pár minut na hřiště,“ říkal Darida ve středu odpoledne při setkání s novináři v rakouském Kranzachu, kde se český tým připravuje na týdenním kempu.
Vzpomenete si někdy na události, které předcházely vaší první pozvánce do reprezentace?
Samozřejmě, vzpomenu. A rád. Odpoledne jsem si šel lehnout, snad jsem si i poprvé v životě vypnul zvuk na mobilu. Najednou jsem se vzbudil a měl jsem kolem padesáti nepřijatých hovorů ze všech možných stran. Jen jsem si říkal: Sakra, co se děje? Co jsem provedl? Měl jsem se sbalit a odjet do Rakouska na soustředění reprezentace.
Z něho si vybavíte co?
Trenér Bílek mi zavolal na pokoj, ať za ním přijdu. To se rozhodovalo, jestli pojedu na Euro, nebo ne. Bydlel na druhé straně hotelu, šel jsem za ním pět minut a celou dobu jsem přemýšlel, co mi bude říkat. Co se bude dít. Jaký bude verdikt. Hráli jsme před tím přípravu proti Izraeli, šel jsem na hřiště v závěru, že zkusím něco ukázat. Naštěstí jsem trenéra přesvědčil.
A na Euro jste jel místo Daniela Pudila. Bavili jste se o tom někdy?
Ne, nikdy jsme to neřešili. Na Euru jsem si zahrál čtvrtfinále proti Portugalsku. Hned ráno, když jsme se dozvěděli sestavu, rozbušilo se mi srdce. Ale postupně se to uklidňovalo. Nervozitou moc netrpím. Dřív jsem se připravoval, nevěděl, a doufal, že budu hrát. Dnes už vím, že se na hřiště podívám na delší počet minut. V počtu startů patřím k nejzkušenějším, takže se očekává, že nebudu jen do počtu.
Může být váš příběh inspirací pro dvojici Mareček – Schick, která přijela do Kranzachu v pozici náhradníků? Povzbuzoval jste je?
K týmu jsem se připojil v úterý, ve středu jsme byli na cestě, nebyl na to čas. Myslím, že pro kluky je příjemné tady na kempu být, na mém případě je vidět, že se může stát cokoliv. Oni vědí, že jsou v takovém případě první volbou. Určitě to pro ně není ztráta času.
Vy jste si jako náhradník své Euro před čtyřmi lety vybojoval. Jakou jste za tu dobu ušel cestu?
Stalo se toho hodně. S Plzní jsem hrál Ligu mistrů, za dva roky ve Freiburgu jsem taky získal dost zkušeností. Pro klub to vyústilo dost smolně sestupem, ale mně to paradoxně pomohlo k přestupu do Herthy Berlín. Udělal jsem správný krok. Hráli jsme nahoře, byla to strašně příjemná sezona.
A vy jste se stal jedním z nejlépe hodnocených fotbalistů soutěže.
Je to jen ukázka toho, že jsme v létě s manažerem Ondrou Chovancem vybrali dobře. Ten rok byl suprový.
Co vám přinesl? Sebevědomí?
Taky, ale vždycky záleží, jak se daří týmu. A tomu se dařilo. Sbírali jsme body, nemuseli jsme se strachovat o sestup, mohli jsme hrát uvolněně. To pak pomůže jednotlivým hráčům, i mně. Je osvěžující, že nemusíte přemýšlet, že jste namočení, když prohrajete.
S čistou hlavou můžete jet i na Euro, nepatříte k favoritům, můžete jen překvapit. Kdo je váš favorit?
Černý kůň může být Anglie: v kvalifikaci hrála dobře, dlouho čekají na větší úspěch, určitě budou hladoví. Anglie se může dostat hodně daleko.
V téhle souvislosti se mluví i o Chorvatsku, které máte ve skupině.
Jasně, mají generaci, která se jim povedla. Modrič, Rakitič, to jsou hodně známá a silná jména. Na druhou stranu nemají mančaft, se kterým by se nedalo hrát. Věřím, že se na ně dokážeme připravit a něco na ně najít.
Jaké můžou být české ambice?
Pro nás je to stejné, cíl platí. Je to postup ze skupiny.
