Bylo to jako nekončící tenisový game, v němž si soupeři předávají výhodu. Až 18. rána v pořadí rozhodla, že do semifinále jde Německo. „Takový rozstřel jsem nikdy nezažil. Připravoval jsem se, ale žádný z Italů nestřílel jako obvykle,“ usmíval se Manuel Neuer, brankář vítězů. „Ani nevím, kolik penalt se vlastně kopalo.“
Před rozstřelem to byla 120 minut poměrně nuda, ale pokutové kopy, to byl zážitek. Tolik minipříběhů s rozmanitými konci. Tak třeba německý kapitán Schweinsteiger. Vyhrál los, ale překvapivě rozhodl, že se penalty budou kopat na branku, za níž byli příznivci Itálie.
Sám šel na řadu jako desátý. Stačilo dát a bylo hotovo. Jenže vysoko přestřelil. A Ital Bonucci, ten, který v zápase pokutový kop jistě dal, byl v tu chvíli nejšťastnějším mužem na hřišti. Právě on předtím zaváhal.
Ne však tak monstrózně jako náhradník Zaza. Vystřídal v závěru prodloužení, jen aby mohl kopat. Teď je jeho jméno synonymem pro penaltovou směšnost. Při rozběhu drobil krůčky, kolena mu vystřelovala nezvykle vysoko, navíc bizarní taneček zakončil ranou nad.
Po Schweinsteigerově omylu Italové třikrát volili ránu doprostřed a Němci museli třikrát odvracet vyřazení. Naposledy Boateng, který v zápase nesmyslně zavinil penaltu. Nedat? To aby se nevracel do Německa. Ale trefil se jistě. Až vystrašený italský náhradník Darmian zaváhal a Hector trefil jedinou skulinku pod rukou italského gólmana Buffona.
Konec téhle neobvyklé show, která v počtu pokusů vyrovnala rekord Eura z roku 1980. Tenkrát Československo v zápase o třetí místo porazilo Itálii 9:8. Ne že by před lety o nic nešlo, ale ten rozdíl v (ne)proměněných pokusech je zřetelný. Tlak spojený s financemi pořád stoupá, ale tohle byl vážně extrém.
Česko má světový rekord
Jak se vlastně cítí fotbalista, když od poloviny hřiště kráčí k míči a ví, že tahle chvíle může dost možná rozhodnout o tom, jak si ho budou pamatovat fanoušci? „Jako by si člověk nasadil třicetikilový batoh na záda a šel kopat,“ vzpomíná Karel Rada na 20 let starý moment ze semifinálového rozstřelu Eura proti Francii.
Za stavu 4:5 musel dát, jinak by slavná česká pouť turnajem skončila. Krátký rozběh a rána do šibenice. To byla odvaha! „Bylo to obrovské napětí. Ani se nedivím světovým hráčům, že selžou. Dodnes na to vzpomínám s respektem.“
Nedávno selhal Argentinec Messi, nejlepší hráč planety, ve finále Copy Amériky. Jeho tým nezvládl rozstřel s Chile a on ve 29 letech ukončil kariéru v národním týmu. Ne, na jeho penaltu se jen tak nezapomene.
To Vladimír Šmicer, jenž si penaltové nervy prožil při vítězném finále Ligy mistrů 2005, vzpomíná: „Kdybych nedal, táhlo by se to se mnou celý život. Ta úleva se nedá popsat ani po letech.“
Proměnit kop z 11 metrů je někdy neřešitelný úkol. Hlavně ve chvíli, kdy to opravdu potřebujete. Začátkem června skončilo utkání zlínského krajského přeboru mezi Baťovem a Fryštákem až ve 26. sérii, což je světový rekord! „Spoluhráči mi nic nevyčítali, byli rádi, že se jelo domů,“ řekl hostující Jan Hřebačka, který nedal jako poslední.
Tahle slova od Italů neuslyšíte...
